Od nemoci ke zdraví

Zdraví? Snad jen samotný život může být důležitější. Prodlužujeme délku života, to ano, ale nemoci a bolesti nás víc a víc trápí. Lidstvo porazilo mnoho strašných chorob, zároveň se však objevily nové, doposud neznámé nemoci.

Medicína si s nimi ani přes svoji vysokou úroveň nedokáže poradit.

Nezdravé vztahy

Jde o to, že nemocného člověka běžně vnímáme jako izolovaný organismus. Nanejvýš zkoumáme vliv nejbližšího okolí. Kabala však vysvětluje, že skutečnost je jiná: navzájem těsně propojená fyzická těla všech lidí tvoří jeden organismus. Právě to určuje naše společné zdraví.

Tato interakce neprobíhá pouze na materiální úrovni. Myšlenky, touhy a záměry mají přímý vliv na fyzické zdraví lidí a dokonce i na všechny úrovně přírody: živočišnou, rostlinnou a neživou.

Naše vztahy dnes vycházejí z egoismu a předem daného odmítání druhých, které může vést až k nenávisti. Lidské zdraví to přímo ovlivňuje. Pokud budeme jednat hrubě a pouze ve svůj prospěch a nezměníme se a naše odcizení bude ještě sílit, objeví se další a pokročilejší nemoci.

Svým egoismem ovlivňujeme genetickou strukturu buněk, nervovou, oběhovou i lymfatickou soustavu. Prostě je ničíme. A co je nejdůležitější, ničíme spojení mezi nimi.

Slovy kabaly, příčinou všech nemocí, které se rozvinuly během posledních padesáti let, jsou spíše sociální než fyziologické problémy.

Čtyři období

V dějinách naší civilizace můžeme rozlišit čtyři období.

První – jeskynní lidé se živili výhradně tím, co jim poskytovala příroda. Úroveň jejich potřeb byla velmi nízká. Žili a umírali bez velkého přemýšlení o léčení.

Druhé – potřeby lidí vzrostly, naučili se spolehlivě zajišťovat si potravu do zásoby. Začali obdělávat půdu a chovat zvířata pro maso a mléko.

Ani tehdy ještě člověk nebyl příliš závislý na spojení s ostatními. Jeho zdraví záviselo především na něm samotném a na jeho rodině. Systém zdravotní péče neexistoval. Duševní podporu člověku poskytovali čarodějové a šamani a on věřil, že se uzdraví. A skutečně, uzdravoval se díky tomu, protože, jak víme, „všechno začíná v hlavě“.

(Dodnes je člověk, který pevně věří ve své uzdravení, někdy schopen dostat se ze zdánlivě beznadějného stavu.)

Později přišli lékaři, zvláštní lidé, kteří studovali nejen medicínu, ale i další vědy. Byli to všestranně vzdělaní lidé, jejich služby však byly dostupné pouze bohatým.

Třetí — Přibližně před třemi sty lety se objevily stroje a přístroje. Nastalo období rozvoje společnosti. Zavádění nových technologií způsobilo, že se lidé navzájem začali potřebovat. Vznikaly umělé systémy a bylo zapotřebí mnoho nových profesí.

Právě v tomto období jako skutečná potřeba vzniká systém zdravotní péče. Dříve nic podobného neexistovalo: panovníka příliš nezajímalo, co se děje s jeho poddanými. Epidemie připravovaly o život obyvatele celých měst, ale málokoho to znepokojovalo. Lékaři léčili především bohaté.

Získáním určité profese se člověk stal významnou hodnotou pro společnost. Stát si uvědomil, že se o své občany musí starat.

Čtvrté – jsme v současné etapě vývoje lidstva. Žijeme ve světě nejmodernějších technologií, internetu a nejrůznějších komunikačních systémů. Ocitli jsme se v globálním, ‚kulatém‘ světě, kde už nikdo nedokáže existovat nezávisle na ostatních.

Problémy současné medicíny

Tento globální vliv každého člověka na všechny ostatní by současná medicína nutně měla brát v úvahu – bohužel se to zatím neděje. Dnešní zdravotnictví se totiž zabývá až následky nemocí, nikoliv jejich příčinami.

Ke všemu jsme vytvořili zcela egoistický systém, systém, v němž mají lékaři zájem na tom, aby bylo více nemocných, a farmaceutické firmy profitují na rostoucím prodeji léků. Rozsáhlý zdravotnický průmysl vyrábějící přístroje a léčiva přináší prospěch tak velkému množství lidí, že sám vytváří potřebu své vlastní existence.

Vede nás k závislosti na nejrůznějších vyšetřeních a testech, protože jeho řídící struktury na tom vydělávají. Dokud se sami nezměníme a nepřeměníme tento systém, nedá se s tím nic dělat.

Do té doby budeme platit stále víc peněz, ale nikdo tím nebude zdravější. Dokud se neobjeví nové problémy a nemoci, podstoupí člověk ještě několik operací, dostane další kilogram léků, bude dál nějak existovat.

Přecházíme ke zdraví

Pokud bychom změnili svůj vztah k druhým a přešli od bezpříčinné nenávisti k bratrské lásce, přestal by náš egoismus vnášet nerovnováhu do celkového systému přírody.

Příroda je totiž integrální systém, v němž jsou všechny části ve vzájemné harmonii, jen my lidé tento stav narušujeme svým neukojitelným egoismem. Příroda na tuto nerovnováhu odpovídá mimo jiné vznikem nových nemocí.

Zdraví je stav úplné rovnováhy, míra harmonického spojení člověka s celistvým systémem přírody. Proto je zdraví přímo odvozeno od správného vztahu člověka k jeho okolí.

Toto téma je velmi složité a hluboké a dotýká se samotné otázky po smyslu života. V čem život spočívá? Kdy lze říci, že člověk skutečně žije? Dokud žije jeho tělo? Dokud žije jeho duše? Dokud je užitečný společnosti?

Medicína díky svému rozvoji bude schopna prodloužit lidský život až na sto padesát let. Má to však smysl, pokud člověk nebude zdravý?

Pro udržení zdraví je nutné, aby prostředky ze státního rozpočtu směřovaly nejen do medicíny, ale také k vytváření správných vztahů ve společnosti.

Pak se změní i celý náš život.