Není nutné zvyšovat ceny

V poslední době se v novinových titulcích objevuje varování, že ceny brzy půjdou nahoru. Ceny mnoha komodit již začaly růst a odborníci upozorňují, že je to jen začátek.

„Společnost Unilever varuje před dalším zvyšováním cen, protože inflace se zvyšuje,“ píše agentura Reuters. „S přetrvávající inflací všechno zdražuje,“ opakuje deník The New York Times. „Fed (The Federal Reserve System – Centrální bankový systém USA) začne zpomalovat ekonomickou pomoc, protože obavy z inflace rostou,“ varují Los Angeles Times. Všichni se stali proroky zmaru a zkázy, ale nikdo se již nezeptá, proč by inflace vůbec měla nastat.

Komentátoři všech zpravodajských serverů vysvětlují, že k růstu cen přispívá nedostatek počítačových čipů, průtahy v dodavatelských řetězcích, rostoucí ceny ropy a prudký nárůst spotřebitelské poptávky po ukončení všech lockdownů. Myslím, že bychom neměli být tak důvěřiví; za všemi těmito „krizemi“ stojí lidé připravení vydělávat na náš úkor miliardu za miliardou.

Hladovět nás nenechají; hladovějící lidé nevytvářejí příjmy pro magnáty. Aby si dál plnili svá bankovní konta, budou nám tito vůdci tu a tam dávat drobky, abychom se udrželi na nohou. Nebudou nám odpírat jídlo, elektřinu ani jiné základní produkty, protože by to poslalo lidi do ulic, což je špatné pro byznys. To, co udělají, je, že natáhnou tenký drát, až skoro praskne, a vyždímají z nás, co se dá, aniž by to přešlo do nepokojů a chaosu.

Mohli bychom si myslet, že kdyby byl v čele někdo jiný, bylo by to lepší. Mohli bychom si zvolit nového prezidenta, donutit vládu, aby víc „regulovala“ bohaté nebo je zdanila, ale to všechno je k ničemu. Abyste se dostali na vrchol, musíte být nejen takoví jako lidé na vrcholu, ale ještě horší, jinak vás rozdrtí. Výsledkem je, že každý, kdo se dostane na vrchol, je již ochoten tento systém udržovat.

My lidé jsme navíc už natolik otupělí, že si už nedokážeme představit jiný život, než jaký vedeme teď. Byli jsme donuceni myslet si, že život je bojem o přežití.

Po celou tu dobu šéfové vedou úplně jiný život, než je ten náš, takový, jaký si ani neumíme představit. V jejich paralelním vesmíru, který řídí ten náš, si za peníze nekoupíte vybavení ani dovolenou, ale moc, kontrolu a mnohem více peněz.

Existuje však jedna věc, kterou si za peníze koupit nelze, a tou není láska. Za peníze si nelze koupit smysl života!

Když začneme uvažovat o smyslu honby za penězi a kariérou, o důvodu šílenství, kterému říkáme „civilizace“, a vlastně i o smyslu života jako takového, přesáhneme všechny fyzické hranice. Prozatím nerovnost a nespravedlnost, které se šíří společností, jen prohlubují naši bídu. Nakonec nás donutí ptát se, k čemu to všechno je. Až se tak stane, začneme se učit, proč jsme tady a jak se můžeme povznést nad fyzické schránky, které hostí naše utrápené duše.

S tímto procesem sebevzdělávání začneme až ve chvíli, kdy budeme mít pocit, že už jsme trpěli dost. Proto doufám, že se rozhodneme ukončit tuto nesmyslnou hru na ego a začneme se co nejdříve pozvedávat nad tyto boje o moc.

Jakmile se vydáme na novou cestu, zjistíme, že jsme si celou dobu namlouvali, že se můžeme vyvyšovat nad ostatní. Zjistíme, že jsme všichni propojeni, takže pokaždé, když někomu ublížíme, ubližujeme i sami sobě, a to způsobem, který jsme dosud nemohli postřehnout. To je důvod, proč jsme v předchozím způsobu práce nikdy nemohli být šťastní. Uvědomíme si, že šťastní můžeme být jen tehdy, když jsou šťastní všichni, stejně jako se žádná část těla nemůže cítit dobře, pokud se necítí dobře celé tělo.

Naším největším nepřítelem je nevědomost. Naše lhostejnost k vzájemné propojenosti nás nutí jednat sobecky, takže naším prvním a nejdůležitějším úkolem je pochopit, že bolest kdekoli je bolestí všude.

Teprve když to pochopíme, budeme jednat ohleduplně a najednou zjistíme, že není třeba žádného zdražování, že není ničeho nedostatek, ale naopak máme hojnost všeho, co bychom mohli potřebovat, aby nám to zajistilo dobrý, bezpečný a šťastný život.