p { margin-bottom: 0.1in; line-height: 115% }

něco udělat na druhé straně a stranou zůstali lidé, kteří vše popírali. Lidé, kteří cítili obavy zůstali úzkostlivě doma, nikam nechodili. Postupem zjistili, že jim chybí kontakty s ostatními, pohyb venku. Přišli na to, co je pro ně důležité a tím je lidský kontakt, nebo alespoň kontakt s přírodou. Lidé, kteří se vrhli na pomoc, mně fascinovali, naprosto mě ohromili tím, co naše země dokáže. Vymysleli masky, filtry, ventilátory, našili roušky, rozdávali jídlo potřebným, až jsem se říkala, kde se to v nich bere, když běžně myslí jen na sebe.

No já naiva jsem si myslela, že touto cestou spolupráce a podpory půjdeme dál. Přešel týden, dva, měsíc a část lidí vystřízlivěla. Slibovaná podpora státu nedorazila, nebo dorazila jen vyvoleným, hodně činů se koná jen na papíře a entuziazmus spolupráce se postupně vytrácí.

Co potřebujeme, abychom vytrvali ve vzájemné podpoře, ve společná práci? Doufám, že to není další vlna pandemie, nebo ještě něco horšího. Doufám, že ať přijde cokoliv, budeme na to připraveni předem a budeme si navzájem věřit, že každý udělá svoji část, budeme znát svoje místo, roli v našem systému. Já za sebe se snažím udržovat spolupráci, kterou jsme v době pandemie rozjeli a být připravena na další výrobu filtrů. Někdy mám pocit, že je to málo, přesto věřím, že je nás víc a další se přidají.

Tiskařský šotek mi dnes zavařil, vkládám i s první větou.

p { margin-bottom: 0.1in; line-height: 115% }

Co nás krize naučila, co nám ukázala? V první chvíli byl vidět strach na jedné straně a odhodlání něco udělat na druhé straně a stranou zůstali lidé, kteří vše popírali. Lidé, kteří cítili obavy zůstali úzkostlivě doma, nikam nechodili. Postupem zjistili, že jim chybí kontakty s ostatními, pohyb venku. Přišli na to, co je pro ně důležité a tím je lidský kontakt, nebo alespoň kontakt s přírodou. Lidé, kteří se vrhli na pomoc, mně fascinovali, naprosto mě ohromili tím, co naši lidé dokáží. Vymysleli masky, filtry, ventilátory, našili roušky, rozdávali jídlo potřebným, až jsem se říkala, kde se to v nich bere, když běžně myslí jen na sebe.

No já naiva jsem si myslela, že touto cestou spolupráce a podpory půjdeme dál. Přešel týden, dva, měsíc a část lidí vystřízlivěla. Slibovaná podpora státu nedorazila, nebo dorazila jen vyvoleným, hodně činů se koná jen na papíře a entuziazmus spolupráce se postupně vytrácí.

Co potřebujeme, abychom vytrvali ve vzájemné podpoře, ve společné práci? Doufám, že to není další vlna pandemie, nebo ještě něco horšího. Doufám, že ať přijde cokoliv, budeme na to připraveni předem a budeme si navzájem věřit, že každý udělá svoji část, bude znát svoje místo, roli v našem systému. Já za sebe se snažím udržovat spolupráci, kterou jsme v době pandemie rozjeli a být připravena na další výrobu filtrů. Někdy mám pocit, že je to málo, přesto věřím, že je nás víc a další se přidají.