Nemyslím.

Protože se člověkové nikdy nezmění

Výborně napsáno.

JENŽE (bohužel!): Aby si lidé uvědomili nutnost žít v souladu s vesmírnými (neboli s přírodními, kosmickými) zákony, museli by si je 1) zvědomit (vzpomenout si, co znamenají - je to v každém z nás!) a 2) v souladu s nimi žít.

Tedy opustit, resp. rozmělnit své přebujelé ego, potažmo pak přestat myslet pouze sám má sebe a odpoutat se od věčného boje 'kdo s koho'. S tím pak automaticky přichází vše další, co činí člověka šťastným (respekt, soucit, empatie -láska k bližnímu, blaho). Nebýt líný a pohodlný SAMOSTATNĚ myslet, ale také neustále pozorně naslouchat své intuici a řídit se jí.

K tomu je ovšem zapotřebí potenciál, vyšší stupeň vědomí, který je bohuzel dosud dán pouze mizivému procentu lidí, a tak je vcelku logické, že ke kýženému stavu, o němž píšete, vůbec není snadné v nějakém bližším horizontu dojít. Na individuální úrovni však za výše uvedeného předpokladu k takovému stavu dojít zcela jistě lze.

P.S. Každý musí začít sám od sebe. Pokud lidé budou jako dosud vkládat naděje do jiných, kteří je "přijdou spasit", dotud bude neblahá situace, jakou lidstvo již stovky let zažívá, trvat nebo se ještě více a více zhoršovat.

Doplním ještě:

Mír musíme nejprve cítit sami v sobě, ve své duši. Teprve pak jsme schopni k tomu celkovému míru přispět.