Má mnoho lidí pocit, že nežijí naplno, ale jen existují?

Život není víc než okamžik. Přemýšlíme o něm jako o cestě táhnoucí se roky a desetiletími, ale ve skutečnosti všechno co máme je pouhé „tady a teď“.

Nejde o počet okamžiků, otázkou je, zda skutečně žijeme tím, který právě probíhá.

Žít okamžikem správně, neznamená jen tak jím projít a nechat ho za sebou. Spíše se dotknout, uchopit jej a poznat, co je zač. Kdo řídí jeho průběh, proč nám byl dán a co od nás požaduje? Měli bychom svůj život přijmout v jeho úplnosti a uložit v sobě každý pocit, vhled, každou obsaženou možnost a beze zbytku jej prožít.

To nepůjde bez stálé vnitřní práce. Pokládejme si v každém jednom okamžiku otázky: „Proč mi byl tento okamžik dán? Co mám najít, pochopit, udělat? Prožívám svůj okamžik, jak mám, nebo mi něco podstatného uniká?“ Takové otázky pomíjivý život proměňují ve vědomý proces odhalování.

Většina lidí ale žije na autopilota: den za dnem zaměstnáni praktickými záležitostmi a každodenní rutinou, míjí jeden okamžik za druhým. Jenže schopnost žít jinak už je v nás vložena, je součástí lidské přirozenosti. Hluboko uvnitř nás žije, možná léta spící, touha pochopit smysl života.

Podle kabaly Stvořitel, vyšší síla lásky, odevzdávání a spojení, před námi záměrně skrývá hluboká životní tázání. Kdybychom totiž žili stále s vědomím velikosti a síly otázek po smyslu života a jeho naplnění a „kdo to všechno řídí“, otázky by nás přemohly. Namísto toho je nám dána možnost postupného rozvoje a probouzení k tomu krok za krokem.

Smysl života neobjasňuje samo přijetí odpovědí, na které přišel už někdo jiný. Ani pravda v knihách ani vyprávěná jiným člověkem. Každý ji musíme odhalit sám pro sebe: pronikat do života svého vlastního vnitřního světa a svého vztahu se Stvořitelem. Samotné hledání už je součástí smyslu.

Právě toto hledání lze nazvat skutečným životem. Bez něj bychom pouze existovali, živořili. Už v počátku hledání tajemství ukrytého ve skutečnosti získává každá zkušenost nový význam. Každé setkání, zkouška, úspěch i zklamání se stávají součástí procesu odhalování.

Nemůžeme sami přesně vědět, kam koho tato cesta přivede. Každý člověk má ve stvoření svůj kořen a svoji jedinečnou roli. Každá duše má zvláštní úkol, který patří pouze jí.

Ať vědomě nebo nevědomky, k tomuto cíli jdeme a jsme vedeni neustále. Výsledek se nedá předpovědět, protože cesta zůstává stále otevřená a plná možností. Jen Stvořitel řídí tento proces a zároveň každému člověku dává svobodu zúčastnit se.

Proto mají v duchovním rozvoji zvláštní místo modlitba a vnitřní spojení se Stvořitelem. Člověk se může obrátit ke Stvořiteli a prosit o vedení. Ne žádat bohatství, úspěch či pohodlí, ale prosit o schopnost žít správně, pochopit smysl života a směřovat k němu s plnou vlastní účastí.