Liší se slzy mužů a žen?

V slzách je skryto něco hlubokého. Nemluvím teď o dětských slzách, ale právě o slzách dospělých. Když pláčou dospělí, je v tom jakýsi tichý křik, otřes duše, vůči němuž prostě nemůžeme zůstat lhostejní.

Když vidím někoho plakat, zvlášť tiše, okamžitě cítím to vnitřní napětí.

Slzy toho skrývají mnoho. Nesou v sobě hluboké a jemné napětí, které se vylévá z nitra ven. Když pláčeme, očišťujeme se. Uvolňujeme ze sebe něco, co slovy nejde vyjádřit.

Pláč ale není jednoduchý. Obzvlášť pro muže. Je vzácný a objevuje se jen v okamžicích hluboké citové jasnozřivosti, kdy se spojí poznání a pocit. To nejsou stejné slzy jako u žen.

Právě tady leží zásadní hranice mezi mužem a ženou. Žena prostě nemůže plakat z mužských důvodů a muž nemůže plakat z ženských. Jsme rozdílní – natolik rozdílní, že nikdy zcela nepochopíme vnitřní systém toho druhého. Proto jsme byli stvořeni jako dva, a ne jako jeden.

Navíc se neliší jen důvody, ale i samotné slzy. Systémy, jimiž proudí, jsou úplně oddělené. U muže procházejí slzy přes mozek, jen s malou účastí srdce. U ženy proudí přes srdce a ještě hlouběji, přes lůno, tedy přes systém budoucího zrození.

Tyto mužské a ženské systémy nejsou jen biologické, ale i duchovní archetypy. Muž pláče, když něco pochopí, když na něj něco dolehne a dotkne se jeho citu. Žena pláče, když se spustí její vnitřní systém. Jsou doslova z jiných světů.

Proto se ptáme: co znamená spojení mezi těmito dvěma zcela odlišnými bytostmi? Co se stane, když se setkají mužské a ženské slzy?

Sami od sebe se nespojí. Mohou se spojit jen v jediné přírodní síle, která je nad nimi – v tom, co kabala nazývá „Stvořitel“. Teprve když se oba povznesou nad sebe, nad své přirozené vnitřní systémy, mohou najít společný kořen. Tam nastává skutečné spojení. Není to spojení ve fyzickém světě, ale v tom duchovním – v nebesích. Přitažlivost mezi mužem a ženou, to napětí protikladů, vychází z tohoto složitého systému. Není určena k tomu, aby se navzájem doplňovali navenek, ale aby spolu dosáhli společného odhalení Stvořitele. Pravé spojení se tedy tvoří v nebi. Právě tam nacházejí muž i žena svůj zdroj a svou celistvost.

Někdy se mě ptají, proč se mi třese hlas a zvlhnou oči, když mluvím o svém učiteli, Rabašovi. Je to proto, že kořen mé duše je v něm. Toto spojení je nad rozumem a nad emocí. Žije v samé hloubce mé bytosti. Když se ho dotknu, proměňuji se, protože v tom kořeni se všechno stává jedním.