Komu věřit?

Komu více věříme: médiím, nebo vládě? Novinářům a televizním komentátorům, nebo tiskovým mluvčím volených zástupců lidu? Článkům New York Times, nebo Trumpovým tweetům?

Tyto otázky jsou již dlouho předmětem veřejné debaty. Média jsou kritizována s různou mírou horlivosti a Donald Trump dokonce na Twitteru prohlásil, že americká mainstreamová média jsou nepřítelem amerického lidu:

„Fake News Media (fiaskem končící The New York Times, NBCNews, ABC, CBS, CNN) nejsou mým nepřítelem, ale nepřítelem amerického lidu!“

Fenomén falešných zpráv

Vše začalo fenoménem falešných zpráv. Fake news je označení pro zpravodajské weby, které záměrně šíří nepravdivé, vymyšlené a zkreslené informace, aby přilákaly návštěvnost uživatelů.

Oxfordský slovník dokonce vybral termín post – truth jako slovo roku, které popisuje situaci, kdy fámy na internetu mají silnější vliv na veřejné mínění než realita. A na stránkách slovníku Merriam –Webster uživatelé reflektovali dobu tím, že za slovo roku zvolili přídavné jméno surrealistický, které znamená „vyznačující se hluboce iracionální snovou realitou“.

Ať už to bylo chtěné, nebo ne, média se z prostředku vyvažování a odstrašování stala faktorem podněcování a rozdělování. Jak k tomu došlo? V jakém okamžiku se tento proces zvrtl? Kdy zpravodajové přestali poskytovat objektivní zpravodajství nebo se o to přestaly alespoň snažit? Jaký je další osud vztahů mezi úřady vlády a tiskem? A jak obnovit narušenou důvěru v média?

Konec krásné éry

S koncem druhé světové války svět přirozeným způsobem zachvátil duch liberalismu. Atomové bombardování Hirošimy a Nagasaki, nesmírné utrpení a zkáza milionů lidí a řada dalších světových událostí přiměly lidstvo si uvědomit, že cesta k masovému ničení je kratší než kdykoli předtím a že nastal čas nového humanismu, který vyžaduje svobodu myšlení, toleranci a otevřenost, snahu o svobodu a postoj respektu k pokroku.

Bylo to skutečně období prosperity, laskavých a přátelských lidských vztahů. Začal se realizovat Marshallův plán určený k poválečné obnově Evropy. Jedno z jeho hesel přesně vyjadřovalo ducha doby: „Za každého počasí musíme postupovat společně.“

V této idyle naděje, v této „bublině krásného života“, byl přehlížen pouze jeden faktor – sobecká lidská povaha. Sebeláska, která postupně narůstala a nenechala člověka v klidu, se časem stala kamenem úrazu. Zatímco liberalismus volal po rovných šancích pro všechny a šířil mírumilovná poselství, v lidech začaly klíčit nové výhonky sobeckých pohnutek. Pocit soudržnosti a jednoty, který vznikl v těžkých dnech války, se rozplynul, každý se staral jen o vlastní potřeby. Proklamovaná slova byla stále správná jako dříve, ale ve skutečnosti už lhala.

A v těchto letech došlo k dalšímu převratu: celé národy odhodily okovy náboženství, lidé se zbavili tradičních morálních zábran a snaha o demokracii se přiblížila socialismu, ačkoli nikdo nenazýval věci pravými jmény. V jádru západního světonázoru začala přebírat vládu levá část spektra a skrytě přetahovala přikrývku na svou stranu.

Výsledkem je, že liberalismus přinesl ovoce, které nelze strávit. Ideál svobody se změnil v bezpráví a anarchii, nakrmil lidské ego a samozřejmě ovlivnil i média. Místo, aby byla loajální vůči společnosti a odrážela skutečný obraz, nechala do sebe proniknout lži a stala se nástrojem propagandy ve službách moci.

Úniky informací jsou skutečné – zprávy jsou falešné

Lidstvo se ani na chvíli nezastavilo, aby se vypořádalo se svým sobeckým neduhem a našlo správný lék. „Pohnutky srdce člověka jsou špatné už od jeho mládí.“ Přesně v souladu s tímto výrokem Tóry média pokračovala v šíření a rozsévání nesvárů pod krásnou maskou.

Výsledek je logický: neoliberální hostina znovu zažehla studenou válku, uvrhla blízkovýchodní region do chaosu, připravila půdu pro íránskou atomovou bombu a zaplavila Západ miliony muslimských uprchlíků. Jaké budou výsledky této „velké migrace“, ukáže čas. Celkově však platí, že nejnovější ultraliberální přístup zachvátil svět a roztrhal ho na kusy kvůli svým vlastním zájmům a přesvědčení.

„Úniky informací jsou naprosto reálné – zprávy jsou falešné,“ řekl kdysi Trump na tiskové konferenci. A má pravdu. Společnost je pod kontrolou médií, která jí od rána do večera vymývají mozek nesčetnými zprávami.

Dokud bude toto vymývání mozků pokračovat, společnost se z bažiny nedostane. Média a vládní úřady se řídí stejnými sobeckými pohnutkami a neustále požadují více. Více pro sebe. Těžko jim to lze vyčítat, protože taková je lidská přirozenost. Z toho důvodu je jediným viníkem toho, co se děje, naše bezuzdné sobectví. A právě toto sobectví je třeba napravit v první řadě. Avšak tuto skutečnost se všichni zoufale snažíme „zamést pod koberec“.

Krize čtvrté moci

Potřebujeme čistou a rozhodnou vládu a silná a pravdivá média. V žádném případě se neobejdeme bez pořádku v zemi. Ale bez svobodné kritiky není možné omezit přílišný egoismus, který vzplane lačným plamenem, když se chopí otěží moci.

Jak víme, v ideálním případě je tisk „hlídacím psem demokracie“, bdělýma očima, které dohlížejí na to, aby byly všude respektovány zájmy občanů. Proto by se masmédia měla pevně držet dvou železných pravidel: být pravdivá a kritická. Jen tehdy bude život proudit klidným řečištěm. Boj samozřejmě nezmizí, ale konstruktivní kritika udrží rovnováhu a bude působit v zájmu země a lidu.

Winston Churchill jednou řekl: „Lidstvo ještě nikdy nebylo v takové situaci. Aniž by lidé dosáhli mnohem vyšší úrovně ctnosti a aniž by se jim dostalo mnohem moudřejšího vedení, poprvé do rukou dostali takové nástroje, jimiž mohou bez mrknutí oka zničit celé lidstvo… A lidé udělají dobře, když se zastaví a zamyslí se nad touto svou novou odpovědností.“

Uzdravení ze lží

Existuje však i jiná cesta – podle mého názoru ta nejlepší. Její podstatou je, aby se média zabývala kvalitou vzájemných lidských vztahů. Jinými slovy, aby se proměnila v univerzální informační platformu, v jakési ministerstvo svého druhu. Konkrétně v ministerstvo osvěty, nikoliv vzdělávání.

Pak budou moci odmítnout lži, narážky a jiné propagandistické metody a krok za krokem rehabilitovat, uzdravovat a pozvedat lidskou přirozenost. Jinými slovy, dostat se ke kořenům, léčit nemoc, nikoli její příznaky.

Pak je nebudou řídit miliardáři, kteří stojí v čele korporací, ani mocichtiví a ambiciózní lidé nebo králové ratingů, ani v nich nebude kýmsi financovaný obsah, ale budou mít transparentní vedení složené z mediálních odborníků, psychologů, sociologů, vědců a poradců pro otázky vzdělávání.

Jejich úkolem a odpovědností bude vytvořit a zorganizovat komplexní sociálně – vzdělávací systém pro všechny věkové kategorie a socioekonomické vrstvy. Tento systém bude mít k dispozici potřebné prostředky a zdroje, aby mohl kvalifikovaně vykonávat své povolání, učit se a zdokonalovat se v práci, která bude zaměřena na sbližování lidí.

Tato práce nepovede ke sdružování lidí proti někomu, nebude vyvolávat skandály, vynucovat si pád morálky a štvát jedny proti druhým se záměrem vládnout všem. Bude klidně, metodicky, nenásilně integrovat společnost do jednoho celku, rozmanitého a zároveň nerozdělitelného.

Lidé si tak postupně zvyknou vidět celý obraz, získají zdravý postoj ke všem událostem, budou schopni znovu důvěřovat novinářům i sobě navzájem a začnou věřit v lepší zítřejší den. Místo „nepřítele lidu“ se média stanou dobrým rádcem, který mezi námi vybuduje pozitivní vztahy.

Pak otázka položená v názvu tohoto článku ztratí na aktuálnosti. A to bude nejlepší zpráva za dlouhé roky.