Přesné!

Dobrý den. Zcela respektuji autorovy ideologicko psychologické výklady o transcendentních vlivech, určujících podstatu existence lidského individua. Nicméně, dovoluji si prezentovat svůj, zcela subjektivní názor. Od zrodu až do smrti jsou určujícími faktory, které ovlivňují směřování člověka v existenční realitě, souhrnným výsledkem multifaktoriální kombinace genetického vkladu a socioekonomického prostředí resp. jeho ekonomických limitů. Tyto základní vlivy vytvářejí pomyslnou "existenční bublinu" každého lidského tvora, která je dále proměnná v čase, resp. mění se s věkem člověka v závislosti na získaných a prožitých zkušenostech a znalostech. Takže chápaní světa a své existence je zásadně jiné u třicetiletého a jiné u sedmdesátiletého. V nejpozdnějším věku se nakonec vše zredukuje na "boj o přežití", nebo rezignaci a fatalistické smíření s osudem. Mnozí by pozdním věku vyměnili všechny své úspěchy a peníze jen za malé zlepšení svého zdraví.

Jen bych doplnila nebo spíše rozšířila to, co říkáte o nejpozdnějším věku. Určitě jsou mezi námi lidé, kteří jsou spokojeni s tím, jak žili, co po nich zůstává - to jsou hlavně potomci a jejich potomci, pokračování linie rodu. Alespoň co vím z vyprávění třeba stoletých lidí, kteří žijí spokojeně v rámci širší rodiny či třeba v domovech pro seniory. Ne všichni jsou samozřejmě spokojení a smíření s tím, jak svůj život prožili, co se jim podařilo, a co ne, ale nemyslím, že by v závěru života každý bojoval za přežití či rezignoval. Můžete odcházet v klidu a míru, o tom by mohli vyprávět lidé z hospiců, kteří umírající provázejí. A jednou to prožijeme sami, pokud tedy neskončíme zdejší pouť nějak náhle, že by nebylo příliš času na rekapitulaci.