Neumím tak krásně ideologicky, psychologicky a eticky rozebírat pochody lidského bytí a individuální existence každého člověka na zdejší planetě, tak jako pan autor blogu. Ale od chvíle kdy přechytřelá opice zvedla pazourek, aby poškodila nebo zabila bližního svého pro svůj prospěch, nebo jakoukoliv ideologickou nebo animálně atavistickou nenávist, se téma pomsty a odplaty za ukřivdění a poškození statisíce let promílá ve všech věroukách stále dokola bez nejmenší šance na nějaké přijatelné, obecně platné řešení. Nakonec lze velmi zjednodušeně vše shrnout do schémat oko za oko, zub za zub, nebo uhodí-li tě někdo v tvář, nastav mu druhou. Když se ze své zkušenosti ohlédnu za svým životem, tak za největší zadostiučinění všech křivd, ústrků a jiných domnělých či skutečných ublížení, která se mi kdy stala, je pro mne fakt, že všichni pachatelé jsou už po smrti. A tím to končí.

Může být, jen řada lidí buduje a koná nikoliv v prospěch svůj ,ale svých bližních a pokud se podaří je to nej zadostiučinění a co se týče pomsty, tak u této skupiny platí to známé a totiž, že nejlepší pomstou je nebýt jako ten, který vás zranil.