Jsem tím, co si myslím o ostatních

Člověk kolem sebe šíří negativitu a ze systému dostává odpověď, například koronavirus. Tento virus doslova zastavil svět a sám nezmizí. Bude pokračovat nebo bude nahrazen jinou katastrofou.

Systém je nyní zaměřen na nás, a proto není šance odejít, vykoupit se z něho malým úplatkem. Musíme vnitřně dospět, abychom vyhověli jeho požadavkům. A v nejhorším případě bude cena velmi vysoká.

Vždyť, příroda ve své podstatě je neměnná, je Absolutno. Pokud člověk šlápne mimo, ani na vteřinu se neslituje a nezruší gravitační zákon. A i když bere v úvahu náš vývoj a naše volby, nepočítá s našimi představami. Nepřijímá výmluvy. Nesoudí podle toho, co jsme, ale podle toho, čeho jsme schopni, podle vědomého úsilí, které odlišuje člověka od zvířete. A nenechá nás vrátit se k tomu, co bylo.

Když mluvím o úpadku starého světa, mám na mysli konec egoistických vztahů mezi námi. Můžeme to i nadále zkoušet, ale v plánu systému se již s nimi nepočítá. Přinášejí teď pouze škodu a destrukci, jenom bolest - jinými slovy, zvyšují disharmonii s hroznými následky. A pokud se dnes nepoučíme z lekcí a nepřijmeme změny, může být, že zítra u toho hořce zapláčeme.

Nakonec vše závisí na naší snaze o jednotu, o dobré vztahy. Když přijmeme tento narativ a začneme ho realizovat, celý systém nám půjde vstříc. Ale ne dříve. Zpoždění věc jen zhoršuje, výmluvy jsou zbytečné.

To však vůbec neznamená, že bych se teď měl s někým bratříčkovat, utíkat někomu na pomoc, obětovat se, utěšovat. Ne. Vždyť, jsem člověk, koruna stvoření. Systém ovlivňuji svým přístupem, samotným smýšlením o druhých. A fyzické činy jsou již důsledkem, výsledkem mé vnitřní práce.

Dívám se nyní na svět, na lidi kolem mě a jen málo z nich se mi opravdu líbí. Někteří jsou mi dokonce protivní, považuji je za otravné, jiné tajně nebo otevřeně nenávidím. No, řekněme: že je nesnáším. Celkově tyto miliardy pro mě nic neznamenají, vyvolávají ve mně jenom výpočty výhod a škod. Co teď?

Teď už mám na čem pracovat. Nyní se mohu zastavit u těchto myšlenek, negativních vůči ostatním - a nepustit je do systému. Samozřejmě nejsem vůbec anděl a ještě jsem se nezlepšil, ale zastavím své vysílání u zrodu. Už nejsem připraven infikovat systém svým „virem“.

V kabale se takovéto vnitřní jednání nazývá „zkrácení“ a je velmi významné. Pokud vynaložím úsilí a pochopím svou roli v celkové síti, je to již krok vpřed, žádost o dospělost. Neboť jsem začal sám u sebe, a ne u ostatních, a začal jsem od kořene, ne od následků. Už nejsem dítě a systém na to reaguje pozitivně. Zvláště pokud nejsem jediný.

Samozřejmě to není tak jednoduché. Nemohu jen tak jít a začít dobře zacházet s ostatními. Nemohu přesvědčit sám sebe, že ten, kdo nemá pravdu, je v právu. Moje povaha je silnější než já a zvítězí. Ale když si uvědomím, že to není o nich, ale o mně, dostanu pomoc od samotného systému. Můj malý pozitivní impuls se ke mně stonásobně vrací, stejně jako ten negativní v podobě koronaviru.

Koneckonců, systém je vázán na člověka. Člověk si dělá, co chce - systém dělá chaos. A naopak, když člověk usiluje o rovnováhu, systém o to usiluje s ním na všech svých úrovních.

A proto je nejdůležitější myšlenka, záměr, přístup. Samotná myšlenka dávání je již činem a praktický čin ji v případě potřeby jednoduše dokončí. Po přechodu od negativních myšlenek k pozitivním tedy zachráníme každého, celý svět, před vším zlem.

To vůbec není přehnané, jedná se o systémový efekt, jehož výsledky uvidíme velmi rychle, pokud začneme jednat pouze vnitřně. Není třeba hledat příležitosti, zdroje, nejsou nutné hlasité proslovy a demonstrace. Je třeba pochopit celkový obraz a najít uvnitř sebe místo, kde můžete vynaložit úsilí.