Je v pořádku, že se USA stará jen o sebe?

Od Druhé světové války je Amerika prakticky nepřetržitě zapojena do nějakého druhu války. Korea, Vietnam, Irák, Afghánistán....

A to ani nehovořím o vměšování se na Kubě a nespočtu dalších otevřených i skrytých vojenských a politických situacích, kdy se Amerika angažovala v jiných zemích. Americká přezdívka "světový policista", jak ji nazval jeden článek v deníku The New York Times, má skutečně své opodstatnění. Ironií je, že Amerika to všechno dělá, protože chce mít mír a klid Nemá žádný skutečný zájem na tom, aby dělala ve světě pořádek. Kdyby mohla, zůstala by stranou, jako to udělala na začátku Druhé světové války. Pro Ameriku by to skutečně bylo nejlepší rozhodnutí.

Se dvěma poslušnými sousedy, Kanadou na severu a Mexikem na jihu, oceánem na západě a oceánem na východě, se USA nemusí příliš obávat. Je to obrovská země se stovkami milionů lidí, robustními výrobními procesy, nejvyspělejšími vědeckými institucemi a zařízeními na světě a s bohatými přírodními zdroji. Pokud může být nějaká země soběstačná, jsou to právě Spojené státy.
Američané jsou vedeni k tomu, aby se vztahovali především, ne-li výhradně, k Americe. O zbytku světa se učí jen velmi málo, a já chápu proč. Nebýt snahy ostatních světových mocností zpochybnit postavení Ameriky jako světového lídra, pravděpodobně by se rozhodla do globálních záležitostí nezasahovat.

Ale i přes veškeré snahy je USA pro spoustu lidí stále vysněnou zemí. Proto je navzdory své sociální krizi a (relativní) ekonomické slabosti stále takovým lákadlem pro miliony přistěhovalců, kteří překonávají tisíce kilometrů, aby se tam dostali z Latinské Ameriky. To je také důvod, proč by se téměř každý vědec chtěl za vhodných podmínek přestěhovat do USA.
Pokud jde o zbytek světa, situace je mnohem více nejistá. Čína se staví proti Rusku a tvrdí, že jí patří rozsáhlá území. Lstivě vysílá čínské pracovníky, kteří se v těchto zemích usazují a berou si místní Rusy. To se v budoucnu stane velkým problémem.

Je zde také otázka muslimských oblastí na jihu Ruska a jižně od něj, které nyní budou uzavírat spojenectví s Afghánistánem a budou pro Rusko představovat problém. V budoucnu nebude Rusko schopno kontrolovat republiky, které byly dříve součástí Sovětského svazu. Mezi těmito třemi oblastmi, Ruskem, Čínou a rostoucí dominancí Islámu, vidím budoucí nebezpečí.
Ovšem nejen tam. Zdá se, že v dnešní době, kdy v lidské společnosti vládne ego, se objevuje napětí, které bylo dlouho považováno za překonané. Nedávné třenice mezi Francií, Spojeným královstvím a USA kvůli dohodě o jaderných ponorkách s Austrálií jsou toho jedním z příkladů, ale mám pocit, že v této oblasti nás toho čeká ještě více.

Navzdory hrozícímu nebezpečí můžeme zabránit celosvětovému výbuchu, pokud budeme chtít. Můžeme se rozhodnout, že dvě světové války stačily a že chceme, aby se lidstvo vydalo jiným směrem, směrem, který bude více ohleduplný a založený na spolupráci. Ale chceme to? V současné době to tak nevypadá.