Je školský systém zastaralý a proč?

Současný školský systém odráží rozsáhlý nesoulad mezi vzděláváním a potřebami dnešních dětí, rodin a společnosti. Tradiční model školního vzdělávání již neodpovídá současnému životu.

Byl rozpracován pro jinou éru – éru industrializace, rigidních struktur a standardizovaných výsledků. Tato éra již dávno skončila, my však stále úporně lpíme na jejích pozůstatcích.

Dnes se svět změnil a stejně tak se musí změnit i náš přístup ke vzdělávání. Technologie pokročily do té míry, že učení může respektovat individuální zvláštnosti žáků. Počítače dnes umožňují takové vzdělávání, že děti mohou být vyučovány v malých zacílených skupinách. Zastaralá praxe, která děti směřovala na nepotřebné a nezajímavé profese, a vedla jen k nezaměstnanosti a rozčarování, již vyčerpala sama sebe.

Tradiční školský systém již není relevantní. Jedná se o experiment starý 150 let, který již přežil svůj účel. Zachovávání stále stejného školského systému při současných změnách života a naprosto jiných potřeb navíc vede k tomu, že systém vzdělávání stále více degraduje. To pak v konečném důsledku může být příčinou vzniku barbarské společnosti. Řešení nespočívá v reformování starého systému, ale v jeho úplné výměně. Je nezbytné, abychom začali od nuly, vzdělávání od základu přehodnotili a zaměřili se na to, co je skutečně prospěšné pro naše děti a pro společnost obecně.

Máme zdroje a inteligenci na to, abychom vytvořili lepší systém. K tomu je však zapotřebí změnit naše priority. Namísto toho, abychom vymýšleli zbytečné profese a navěky uchovávali koloběh neproduktivní práce, musíme své úsilí zaměřit na studium a podporu měnících se potřeb příští generace.

Prioritou nového přístupu ke vzdělávání by se mělo stát pochopení lidské podstaty, okolního světa a principů harmonického soužití. Děti by neměly být zaháněny do striktně stanovených norem a ani by se do nich neměly cpát násilně informace. Místo toho je třeba je motivovat ke zkoumání, objevování a k výběru takových studijních materiálů, které odpovídají jejich vrozené zvídavosti.

Hlavním cílem vzdělávání by mělo být vychovávat šťastné lidské bytosti – naučit je vytvářet mezilidské vztahy na základě vzájemné péče, pozornosti, ohleduplnosti, podpory, prospěchu a společného pozitivního naladění. Ve své podstatě to znamená rozvíjet celostní chápání života, v němž jsou všechny aspekty existence vyvážené a harmonické.

V konečném důsledku je nejdůležitější „profesí“ to, abychom se naučili žít v souladu s přírodou, se společností a s cílem života. Dosažení této rovnováhy musí být stěžejním cílem vzdělávání – a právě na to bychom měli bezodkladně přesunout naši pozornost, abychom bez prodlení dosáhli výrazného posunu k mnohem lepšímu světu.