Je možné přestat se srovnávat s ostatními?

Známý chasidský příběh vypráví o tom, jak královská dcera těžce onemocněla nebylo možné najít pro ni žádný lék. Až přišel mudrc a ten řekl: “Uzdravit ji může jediné...

... musí si obléci košili člověka, který je skutečně spokojen se svým údělem“. V tu chvíli se na příkaz krále rozjeli poslové do všech koutů království, aby našli člověka opravdu spokojeného se svým životem.

Nejprve poslové oslovili bohaté a ptali se jich, zdali jsou spokojeni s tím, co mají. Bohatí však mluvili jen o tom, co všechno jim ještě chybí, aby byli šťastní. Pak se poslové vydali mezi střední vrstvu, ale ani tam nenašli jediného člověka spokojeného se svým životem.

Král už si zoufal. Náhle však přiběhl udýchaný posel a volal, že tam, daleko od paláce stojí les a jeho hajný je vždy spokojen se svým údělem. Okamžitě se za ním rozjeli královští poslové.

Když se s ním setkali, ptal se jich, co tak významné lidi přivedlo právě za ním. Vysvětlili mu záležitost a zeptali se ho: „Je to skutečná pravda, že jste vždy spokojen se svým údělem?“

„Bezpochyby.“ odpověděl hajný. „V životě mi nic nechybí a ze všeho se raduji.“Tu ho poslové požádali, aby jim dal jednu ze svých košil pro nemocnou princeznu.

„Věřte mi,“ odpověděl hajný, „kdybych měl nějakou košili, s radostí bych ji princezně okamžitě dal. Ale žádnou nemám.“

Tímto příběhem mi můj učitel RABAŠ přiblížil pojem „Chafec Chesed“, doslova, „toužící po milosrdenství“, to je stav, kdy si člověk nic nepřeje pro sebe. Je to první duchovní stupeň, na který člověk vystupuje s touhou napravit sám sebe: být šťastný a přinášet štěstí druhým.

Lidská touha je tak veliká, že se člověk s málem nespokojí ani ne spokojen se svým údělem. Chce stále něco víc, něco, co mu dá výhodu nad ostatními. Proto se v každém okamžiku života srovnáváme s druhými: Je můj dům větší než jejich? Je moje auto novější nebo dražší? Jsou moje děti chytřejší?Je můj partner krásnější?

Neustále se poměřujeme s ostatními, ať už vědomě nebo nevědomě. Když si na některou z těch otázek s jistotou můžeme odpovědět „ano“, cítíme se dobře. V opačném případě hledáme nějakou náhradu. Bez toho se může zdát, že život za nic nestojí.

Psychologie ega je jemná a hluboká. Motivy ega mohou být skryty tak hluboko, že dokonce i když cítíme touhu pomáhat druhým, například při dobrovolnické práci v nemocnici, můžeme to na podvědomé úrovni dělat proto, abychom se sami cítili zdravější. Dokonce i přivedení dítěte na svět může vycházet z touhy cítit se lépe sami se sebou.První náprava, nazývaná „Chafec Chesed“, proto spočívá v tom, že se přestaneme srovnávat s ostatními. Jako bychom byli sami na světě anebo docela sami v lese: přestaneme se hodnotit ve vztahu k druhým, odpoutáme se od každého srovnávání ať už pozitivního, nebo negativního.

V jakém smyslu jsme pak považováni za „Chafec Chesed“? Jaké dobro prokazujeme druhým tím, že se od veškerého srovnávání a vztahování k nim odpoutáme?

V první fázi dobro spočívá v tom, že alespoň přestaneme škodit. Povznést se nad základní egoismus je obrovský úspěch. Od tohoto stupně začínáme vidět svět jinýma očima, na jiné vlnové délce.

Kdyby lidstvo vystoupilo na takový duchovní stupeň, naše vnímání celého světa by se změnilo. Všechno, co jsme vybudovali na srovnávání a soutěžení by odpadlo a zůstalo pouze to, co je nezbytné pro naši existenci.

Až bychom si přestali navzájem škodit a každý by byl spokojen se svým údělem, mohli bychom začít ve světě konat dobro a jednat se skutečnou láskou k druhým.

Na základě pořadu „Nový život 161 — Napravené vztahy — Pomluvy a očerňování, 1. část“ s kabalistou Dr. Michaelem Laitmanem. Napsali/upravili studenti kabalisty Dr. Michaela Laitmana.