Jakými změnami prochází vztahy mezi dětmi a rodiči?

Dnes, více než kdy jindy, jsme svědky opuštěnosti starších lidí. V mnoha případech se o ně jejich děti nezajímají a ani jim nevolají. V dnešní době cítí děti se svými rodiči stále slabší pouto.

Jejich rodiče možná i umírají a jim je to lhostejné.

Proč? Protože překročily živočišnou úroveň touhy, instinktivní vazbu, a už necítí přirozené spojení. Pomoc rodičům, naplňování jejich potřeb a přemýšlení o nich už prostě nevznikají samy od sebe. Nesmíme se proto dále klamat a vynucovat si něco, co už neexistuje. Toto přirozené spojení se ztratilo a už se nevrátí.

Pokud budeme svým dětem nadále pomáhat, budou nás potřebovat. Dokud jim budeme něco dávat, zůstaneme jim nablízku. Jakmile to však přestaneme dělat, přestanou nás potřebovat. Takto si to příroda pro dnešní dobu nastavila. Samozřejmě zde zobecňuji a existují výjimky, kdy jsou vztahy stále vřelé a důvěrné. Mluvím spíše o obecném trendu dnešní doby, ne o ojedinělých příkladech.

V budoucnu se bude propast ještě více prohlubovat. V naší generaci mohou rodiče ještě stále poskytovat vedení, předávat tradice a rady. V příští generaci i to bude slábnout. Dokud rodiče a děti nebudou mít stejné cíle přesahující naši materiální existenci, budou se od sebe vzdalovat.

Navíc ani rodiče nebudou moc přemýšlet o svých dětech. Budou upřednostňovat, aby poslední roky života strávili v klidu, se svými přáteli a kamarády, možná i se svými domácími mazlíčky. Již nyní se setkáváme s kluby pro seniory, které vyplňují tuto mezeru různými drobnými aktivitami, jako je hraní karet, domina a binga.

Má takový trend i pozitivní stránky? Ne, nemá. Zkrátka, takto probíhá v přírodě náš vývoj. V současnosti roste potřeba po jiném druhu spojení, ne po pozemském nebo zvířecím poutu založeném na biologii a závazcích, ale po duchovním.

Pouto mezi rodiči a dětmi musí být založeno na něčem vyšším: na společném hledání smyslu a účelu života. Pokud rodiče, děti, a dokonce i vnoučata odhalí společný cíl – naplnit smysl existence – tento cíl je spojí. Bez tohoto společného cíle je nic jiného nespojí.

Pokud rodiče povedou své děti k duchovnímu cíli, vytvoří jednotu jak na pozemské, tak na vyšší, duchovní úrovni. Odhalí duchovní podstatu spojení, milosrdenství a lásky mezi sebou.

O takovém spojení dnes nikdo nechce diskutovat, učit ho a podporovat. Lidé se spoléhají pouze na biologické vazby, ale bude stále více zřejmé, že bez vyššího společného cíle přesahujícího náš hmotný život budou takové vztahy postupně slábnout.

Pokud tato slova znějí drsně, není to mým záměrem. Popisuji, jak dnes funguje realita, a takový je svět, který jsme si vytvořili. Je užitečnější tento stav popsat na rovinu než se schovávat za iluze. Když uvidíme, v jak nízkém základním stavu se nacházíme, můžeme začít hledat cestu ven. Pokud tedy nenajdeme společný duchovní cíl, nic nás nebude spojovat. Proto všechny vyzývám, aby tento společný cíl hledali. Když rozprášíme své iluze, uvidíme tento cíl jasněji před očima a začneme vytvářet nová, oživená a silnější pouta než kdykoli předtím, a to nejen mezi rodiči a dětmi, ale napříč celou lidskou společností.