Jaká je šance, že roboti a umělá inteligence (AI) budou pokročilejší než lidé?

Díky medicíně založené na moderních technologiích, jsme zdravější a žijeme déle. Umělá inteligence přebírá mnoho našich náročných úkolů, od domácích prací po pracovní povinnosti.

Pokud si přejeme, můžeme se ponořit do virtuálních světů nebo využívat roboty s lidským vzhledem a adaptivními řídicími systémy. Zároveň se lidé přizpůsobují umělé inteligenci prostřednictvím implantovaných čipů, programů a umělých částí těla. Jak vyvíjíme strojové technologie, sami se stále více měníme ve stroje. To vyvolává otázku: Bude mezi lidmi a roboty vůbec nějaký rozdíl?

Jak se vlastně robot liší od obyčejného člověka v našem světě, který se rovněž chová podle vzorců získaných z přírody nebo společnosti? Oba fungují na základě naprogramovaného chování, ať už jde o vnější programování, nebo sociální podmíněnost. Můžete vytvořit mechanickou bytost, která dokonale napodobuje člověka, a bude k nerozeznání — dokud ji neotevřete a nenajdete uvnitř dráty.

Můžeme naprogramovat téměř vše. Například bych mohl vytvořit partnerku, která splňuje všechny parametry člověka a plně ztělesňuje vlastnosti ženy. Jediné, co by jí chybělo, by byla duše. To je zásadní rozdíl.

Nakonec si lidé, po období ztotožnění se se svou mechanickou, robotickou podstatou, uvědomí, že nejsou od strojů nijak odlišní. Toto poznání vyvolá hlubokou otázku: „Co mě činí jedinečným?“ A právě tehdy začneme objevovat existenci něčeho mimořádného v nás samotných — zvláštní touhy zvané „duše“. Ačkoli je duše nyní v embryonálním stavu, existuje v každém člověku. Musí být odhalena a rozvíjena.

V tomto procesu bude o vše ostatní postaráno — jídlo budou doručovat drony a někteří lidé možná dokonce budou „dobíjet“ energii jako stroje místo toho, aby jedli. Avšak živý člověk se bude od toho umělého lišit v jedné zásadní věci: bude cítit vnitřní potřebu odhalit a realizovat svou duši. Tato potřeba vzejde z hloubky jeho bytosti a bude vyžadovat pozornost a naplnění.

Tato cesta objevování duše není o hračkách nebo povrchních rozptýleních. Je to nezbytná fáze našeho vývoje. Lidstvo postupuje přes čtyři úrovně přirozeného vývoje: neživou, rostlinnou, živočišnou a lidskou. Když dosáhneme lidské úrovně, můžeme začít rozvíjet duši, což nás činí lidmi v nejplnějším smyslu tohoto slova (člověk v hebrejštině [“Adam“] pochází ze slova „podobný“ [“Domeh“], ze spojení „podobný Nejvyššímu“ [“Domeh le Elyon“]). Dokud nezačneme rozvíjet tuto touhu, kterou v sobě máme, touhu po vyšším naplnění než je vše v našem materiálním bytí, zůstáváme na nižších úrovních a nedokážeme využít svůj plný potenciál. Rozvoj duše je dalším krokem naší evoluce, a právě ten nás navždy odliší od robotů a umělé inteligence.