Jak pomoci někomu, kdo trpí, ale pomoc odmítá?

Pomáhat je možné pouze tomu, kdo je ochoten si nechat pomoci, kdo je připraven. Když člověk trpí, jeho vnímání světa je zastřené bolestí, takže je hluchý a slepý ke všemu, co je za hranicemi jeho možností.

V takovém stavu mu skutečnou pomoc nemůže poskytnout nikdo. Musí projít svým utrpením a skrze něj dospět k vnímání světa, který je naplněn dobrem a blažeností. Lidé sice mohou nabízet rady, ale ke skutečné transformaci může dojít pouze uvnitř člověka.

Dokonce i zvířata, stejně jako lidé, vyjadřují svou bolest prostřednictvím přirozené formy modlitby, kráva například bučí, když ji něco bolí. Tento křik, ať už zvířecí nebo lidský, je skutečným vyjádřením touhy po úlevě. Samotná bolest nám slouží k tomu, aby nás nasměrovala na cestu hledání souladu se zákony přírody – zákony altruismu, vzájemného propojení a vzájemné závislosti. Může se to zdát jako drsná cesta, avšak nepohodlí je dáno právě v té míře, která je nutná k introspekci a růstu, a nikoliv k tomu, aby člověka zdrtila.

Správný stav, kterého je nezbytné nakonec dosáhnout, je soulad s přírodními zákony, které nás neustále rozvíjejí směrem k většímu propojení a vzájemné závislosti. Abychom tohoto stavu dosáhli, musíme se povznést nad své sebestředné požadavky a stížnosti a vyvážit svůj vnitřní stav s dokonalým altruistickým modem přírody. Pak se bolest rozplyne a my se ocitneme ve světě harmonie, míru a radosti.