Jak chránit naše děti

Školní rok končí a dětem začínají prázdniny. Na začátku měsíce jsme si připomenuli Mezinárodní den dětí, který se slaví už od roku 1925. Víceméně všichni víme, co znamená Den dětí pro svět. Kromě toho bylo uvedeno: 

„S cílem upozornit dospělé na dodržování práv dětí, vzdělání, ochranu před násilím, právo na život.“ 

Co doopravdy znamená chránit děti? 

Za prvé – před rodiči. Aby rodiče pochopili, jak je vychovávat. Jak z mladého páru, který nic neví a nechápe, jak to udělat, aby pochopili a porozuměli všemu, když k nim přijde třetí.
Já jsem o tom také věděl velmi málo, i když se mě to snažili naučit. Cítím, jak málo mě naučili. A to je velký problém. Zde opravdu musíme něco udělat. Jinak naše společnost, naše lidstvo bude nešťastné stejně jako nyní.

Co by měli rodiče vědět?

Měli by vědět, jak ze svého dítěte udělat člověka. Už od prvního dne musí vědět, co mu chtějí dát, co potřebuje a co od nich chce dostávat. To je takové neverbální spojení, emocionální, duchovní, nervové. Takové, které by mělo být mezi manželi, mezi rodiči a novorozencem. 
Rodičům musíme dát potřebné vzdělání, výchovu, kterou potřebují, aby mohli dítě správně vychovat. Všechno, co potřebují dva lidé, kterým se na rukou objeví toto malinké.
Ve skutečnosti je to celá věda – být rodiči. A na to lidi nepřipravujeme. A právě proto vcelku nemůžeme říci, že mezi našimi kojenci, dětmi, dospívajícími, dívkami, kluky, tak jak rostou, vidíme ty lidi, které jsme mohli a chtěli vidět. Je to všechno naše chyba. A pak je začneme obviňovat, kárat, požadovat, tlačit. Tak by se to nemělo dělat. To už je pozdě. 
Dále musíme trochu sjednotit vztahy v rodině a ve škole, na ulici a všude. Dítě by nemělo mít pocit, že se jedná o zcela opačné, odlišné společnosti. Co se děje v rodině, co se děje venku, ve škole, mělo by být velmi podobné, homogenní.
Ale není to jednoduché. I zde je nutné změnit společnost. A to je vlastně naše práce, protože jinak nás naše výchova povede ke katastrofě. Ke katastrofě! Všechno, co vidíme u dospělých, je to, co se dělo, když jim bylo možná několik měsíců nebo nanejvýš pár let.
Den dětí je dobrý svátek, pokud se dohodneme, že jim vytvoříme atmosféru, prostředí, které by je podporovalo a správně formovalo. Změnilo v dobrého člověka, laskavého, starostlivého, ochotného pomoci, v někoho, kdo touží pomáhat a přijímat pomoc od ostatních.
Když říkám laskavý, myslím laskavý, pomáhající, myslím pomáhající. Nevkládám do toho nic hlubšího. Prostě stejný, laskavý přístup ke všem.  A to zásluhou pouze rodičů a společnosti. 
Pak můžeme vidět, jak se skutečně věci mění.