Současná klasická média jsou placená z reklamy a potřebují velkou sledovanost, čtenost a tu získávají publikováním informací, které vyvolávají emoce a to hlavně ty negativní. Šokující zpráva zaujme, a o to hlavně jde, pozitivní málokdy. Přesto si myslím, že tento typ zpravodajství v sobě nese alespoň nějakou snahu o pravdivé vyjádření skutečnosti. I když někteří mediální magnáti se snaží ovlivňovat, co bude mít větší prostor a lepší umístění a hájit svoje ostatní zájmy, tu snahu o vyrovnanost, tam vidím.

Sociální sítě jsou úplně jiný typ média. Každý může uveřejnit, co chce, bez ohledu na skutečnost, na důsledek, co zpráva způsobí. Je to směs zábavy, polopravd, zajímavých informací až po dezinformace tvářící se jako pravda. Co určuje, která zprava bude hodně sdílená a která ne, mi není jasné.

Co s tím? Přesně, jak článek píše, vzdělávat lidi, aby uměly pracovat s informacemi, se zdroji a aby věděly, proč co čtou. Jsme zahlceni informačním šumem a už nevíme, co je pravda a co je lež. Hodně informací už ani nevnímáme vědomě.

Ano, cítím to už delší dobu úplně stejně, jen bych do výčtu "manipulátorů" ještě doplnil (a to na první místo) média samotná, která nám předkládají taková témata, která zajistí jejich vyšší prodejnost, tedy témata která vyvolávají silné emoce - a je jasné, že jednodušeji vyvoláte silnou negativní emoci než silnou pozitivní emoci.

Ze všech stran se tedy na nás hrnou "katastrofické" zprávy a informace a kdybych si měl udělat názor na svět jen podle toho, co se dočtu v novinách, tak bych nutně musel upadnout do deprese, což nehodlám udělat