Hladové hry války

Po měsíci války na Ukrajině se očekává mimořádná světová potravinová krize. Vývoz pšenice z Ruska a Ukrajiny dohromady představuje téměř 30 % světové produkce, přičemž Rusko je hlavním světovým vývozcem hnojiv.

Proto hrozí, že válka velmi rychle rozpoutá „kompletní bouři“ v globálním zemědělství, která ovlivní dostupnost a ceny potravin. V podstatě je jasné, že blížící se hlad není důsledkem nedostatku potravin, ale důsledkem nadmíry lidského egoismu.

Vezmeme-li v úvahu, že přibližně 45 milionů lidí na světě je již na pokraji hladomoru a téměř 283 milionům lidí v 81 zemích hrozí vysoké riziko nedostatku potravin (podle odhadů Světového potravinového programu), není prognóza do budoucna nijak slibná. Energetická krize a prudký nárůst cen zemního plynu zasadily těžkou ránu výrobě potravin a nákladům na dopravu.

Organizace OSN pro výživu a zemědělství předpovídá v nadcházejících měsících nárůst cen potravin nejméně o 20 %, aniž by bylo zahrnuto přerušení dodávek a zvýšením nákladů v důsledku pandemie COVID-19. Očekává se, že situace prudce zhorší celosvětovou potravinovou bezpečnost a vyvolá sociální nepokoje a nestabilitu.

Kdyby svět přistupoval k problému potravinové bezpečnosti správně, nemusí dojít ke krizi, která ohrozí miliony lidí hladem. K situaci lze přistoupit zdravě, zhodnotit, co máme, kolik potřebujeme, co komu  chybí, jak nejlépe rozdělit zdroje - jako v rodině.

Problém spočívá v tom, že svět je sice stále více vzájemně závislý, ale zároveň se stále více rozděluje. Nikdo doopravdy nemyslí na blaho ostatních. Možná bude někde dokonce spáleno obilí určené pro spotřebu jen proto, aby se udržely vysoké ceny, což může způsobit, že někteří lidé doslova zemřou hlady. Potravinová krize, které čelíme, tedy není záležitostí omezených zásob, ale nedostatku vzájemného zájmu a odpovědnosti mezi námi.

Není to první potravinová krize, které svět čelí, a nebude ani poslední. Miliardy dolarů, které obdržely mezinárodní organizace na boj proti hladu, mohly několikrát nasytit celý svět, ale problém není vyřešen, protože opravdový zájem o nalezení řešení neexistuje. Hlad je výnosný byznys a  způsob nadvlády. Ti, kteří si z něho dělají dojnou krávu, budou nedostatek potravin rádi udržovat. Jiní se při chladnokrevné analýze dokonce podívají na osmimiliardovou světovou populaci a usoudí, že by bylo jednodušší a celkově výhodnější, aby počet lidí klesl na polovinu a byly menší nároky na přírodní zdroje, jako tomu bylo před sto lety.

Podle mého názoru, dokud se nevypořádáme s jádrem problému, a tím je egoismus v lidské povaze, válka mezi vlastním prospěchem a společným zájmem, nenajdeme na naše potíže žádný lék. Vyčerpali jsme všechny možnosti. Pouze pozvednutím se nad svými sobeckými zájmy ve prospěch společného prospěchu může lidstvu ušetřit mnoho let zbytečného trápení.

Potravinová krize, které čelíme, by nás měla přimět k přehodnocení našich priorit v otázce řešení globálních problémů. Teprve až lidé pochopí, že každý člen společnosti je závislý na všech ostatních a že svět je jako jedno tělo, v němž vážná nemoc některého z jeho orgánů ovlivňuje celý systém až k případnému kolapsu, začneme se měnit. V té době se začnou objevovat také činy vzájemného zájmu a podpůrné systémy, které budou zřízeny komunitou, úřady a všemi, kteří budou zodpovědní za vznik nové společnosti se vzájemnou zárukou. Lidstvo prostě nemá jinou možnost, jiný způsob, jak přežít.