Druhý dech na cestě k dobrému životu

Dějiny lidstva ze zvyku dělíme na dobu kamennou, starověk, středověk, novověk a moderní dobu. Se zájmem čteme pestrobarevné popisy všeho, co se kdy odehrávalo. Je to ale jen povrch v našem vývoji.

Dobrý nebo špatný

Celé naše dějiny se ve skutečnosti dělí na dvě části, a to ovlivňuje náš život.

Až dosud jsme žili první část vývoje lidstva. Podle míry egoismu hodnotíme člověka jako dobrého nebo špatného. Den za dnem, rok za rokem, z generace na generaci bují náš egoismus a my jej v každém okamžiku dál rozvíjíme.

Když se dřív člověk choval hrubě, na nikoho nebral ohled a na své okolí „kašlal“, říkali jsme, že je špatný. Jestliže se k ostatním choval dobře, považovali jsme ho za dobrého. Zpravidla nás ani nenapadlo, že i takový vztah může být důsledkem egoismu. Měli jsme za to, že kdo bude s ostatními dobře vycházet a chovat se k nim hezky, získá z jejich strany na oplátku s největší pravděpodobností stejný přístup.

Přirozený egoismus v nás tedy mohl probouzet jak negativní, tak pozitivní přístup.

Poslední generace

Všechno se však změnilo v naší generaci, kabalou mimochodem nazvané poslední generací.

Dnes náš egoismus dosáhl krajní míry. Ohled nebere a už ani není schopen brát na nikoho a na nic. Jsme na počátku druhé etapy našeho vývoje, od té první zásadně odlišné.

Současný člověk se neohlíží na názory druhých, nedokáže s nimi ani normálně navazovat vztahy. Ostatně k tomu dnes lidé využívají především nezávazná virtuální spojení.

Místo normálních vztahů

A proč se vlastně virtuální spojení v poslední době stalo tak populární? Protože ve skutečnosti to žádné spojení není.

Každý se ukrývá ve své bublině, kam nikdo jiný nemůže proniknout. Tam se cítí bezpečně a jen takový způsob mezilidské komunikace mu vyhovuje.

A právě sem, do virtuální sítě, vylévá všechen svůj jed a zlobu k ostatním. Devadesát devět procent obsahu na internetu, v rádiu, televizi i tisku je doslova nasáklých tímto jedem.

Přitom média jsou tváří naší generace. Jenže to, co nám ukazují, už není objektivní informace, dokonce ani kritika. Je to jednoduše výlev celé naší zlé přirozenosti.

Když kritika překročí míru

Člověk potřebuje kritický přístup, ten ale musí být vyvážený.

Vždy jsme výsledkem svého prostředí. Formuje nás výchova rodičů, vliv přátel a školy, knihy, které jsme četli, i filmy, které jsme sledovali. Od toho všeho se odvíjí náš vztah k sobě samým i ke svému okolí. Kdo se nenaučí správnému vztahu k životu, bude nucen projít mnoha bolestnými zkušenostmi.

Současná společnost má bohužel ještě velmi daleko k pochopení správných společenských principů. Vrozený egoismus nedovoluje objektivní hodnocení dění kolem nás, a proto se vrháme do bezuzdné kritiky každého, kdo s námi v čemkoliv nesouhlasí.

Politici se vzájemně polévají kýbly špíny, televizní diskuse se mění v pokřik na tržišti — kdo z koho — a analýzy v tisku připomínají spíš pamflety než objektivní rozbory.

Nebudu horší než ostatní

To všechno nás ovlivňuje natolik, že už nedokážeme důvěřovat analytikům, odborníkům, policii ani soudcům. Vidíme totiž jejich zaujaté úsudky závisející zpravidla na tom, zda levicové nebo pravicové názory člověk zastává.

A dokonce i v každodenních, běžných vztazích přistupuji k druhým předem zaujatě. Stačí, aby mě druhý v něčem předčil, byl lepší, úspěšnější než já, hledám v něm nedostatky.

A také je najdu. Protože mi egoismus nedovolí cítit se hůř než člověk naproti mně.

Cesta k dobrému životu

Kam nás to všechno dovede a co dělat v takové situaci?

Jestli se nenaučíme krotit svůj egoismus, v budoucnosti nás nic dobrého nečeká. Velký kabalista 20. století Baal HaSulam napsal, že lidstvo může očekávat třetí i čtvrtou světovou válku. Až nesnesitelné utrpení nás nakonec donutí hledat cestu ke vzájemnému přiblížení.

Ne k fyzickému přiblížení, kdy jsou všichni na jednom území, ale k přiblížení srdcí — v bratrské lásce.

A taková cesta existuje. Už dávno je popsána v kabalistických pramenech. Je v nich řečeno:

„Miluj svého bližního jako sebe samého.“

To není krásné heslo, ale návod k jednání.

Stačí, abychom se chtěli změnit, a metoda kabaly nám pomůže změnit sebe i náš svět a pozvedne nás na zcela jinou úroveň existence, o níž prozatím nemáme ani tušení.