Co se ve školách nevyučuje (a mělo by)

Od začátku až do konce školní docházky jsou naše děti odsouzeny k únavným dnům stráveným mezi zdmi tříd. Je jasné, že dnešní vzdělávací systém má k dokonalosti daleko, ale můžeme si dovolit na zázračnou změnu jen čekat?

Musíme se začít ptát, jaké změny bychom si přáli: Jak by měly být školy uspořádány, aby naše děti bavil čas strávený učením a aby se skutečně naučily věci, které jim umožní naplno využít svůj lidský potenciál?

Podobně jako se ukládá mnoho vrstev různých minerálů, aby vznikl Grand Canyon, tak se s dětmi zachází i ve škole. Všechny jsou sestaveny jako velký blok, který se plní, vrstvu po vrstvě, aby byl přizpůsoben konkrétním fyziologickým a emocionálním potřebám dítěte, které roste a vyvíjí se. Bohužel každá typická škola je místem prosyceným násilím, bezohlednou soutěživostí a zlobou, kde mnoho žáků trpí bojkotem, šikanou a dalšími závažnými špatnými jevy. Podle federálních statistik se v celé zemi 42,1 % amerických studentů ve věku 12–18 let setkalo se šikanou ve třídě.

Různé problémy, které ve společnosti vidíme, vlastně začínají ve školách. Pohrdání, povýšenost a špatné vztahy, které jsou tak běžné na sociálních sítích, na pracovišti, na silnicích, ale i v médiích, v politice a kdekoli jinde, jsou vedlejšími účinky toho, co se děje ve školách. A platíme za to po celý život jako jednotlivci i jako společnost.

Abychom mohli navrhnout něco úplně jiného, musíme začít tím, že si uděláme obrázek o životě, který bychom chtěli, aby naše děti žily v dospělosti. Ve světě, který je stále více propojený, je nejdůležitější umět budovat pozitivní vztahy mezi lidmi, aby byl úspěšný. Člověk, který umí navazovat sociální vazby a který by dokázal organizovat dobré vztahy mezi lidmi kolem sebe, takový člověk by uspěl ve všem: v podnikání, na pracovišti, ve vztazích i v rodině. Proto by hlavním zaměstnáním škol mělo být budování člověka se schopností navazovat vzájemné kontakty s každým.

Jak to udělat? Přibližně třetina školního času by měla být věnována metodám, jako jsou diskuze v kruhu, rozhovory, workshopy, kontaktní cvičení, společné hry, sledování smysluplných filmů, divadelní simulace, hraní rolí a nejrůznější prostředky zaměřené na rozvoj schopnosti člověka vnímat druhé a dobře komunikovat. Cílem je vybudovat mezi dětmi hluboké pouto, aby se cítily jako soudržná skupina, kde každý cítí s každým a vzájemně se podporuje.

Témata, která by se v takovém rámci měla studovat, jsou z oblasti mezilidských vztahů a psychologie sociálních vztahů mezi dětmi a rodiči, chlapci a dívkami atd…, tak, aby každý pochopil, jak jsou ostatní utvořeni, a viděl, co si z toho může vzít pro své naplnění. Je samozřejmé, že nejprve bude třeba připravit infrastrukturu učitelů, kteří budou odborníky na vedení takových procesů a podrobných osnov.

Další třetina času by měla být věnována studijním cestám, exkurzím mimo školu. Cílem je poznat život jako takový, město, zemi, svět. Vidět, jak fungují různá zařízení, jako jsou banky, továrny, soudy, nemocnice, high-tech firmy, opravny automobilů, zemědělské skleníky nebo laboratoře na výrobu čipů. Potřebují vše vidět na vlastní oči, pochopit, jak věci fungují, mluvit s odborníky, kteří jim vysvětlí pracovní postupy, technologie, které používají, zákony, na nichž jsou založeny.

Na každou prohlídku by se děti měly předem připravit a následně by mělo proběhnout společné shrnutí, kde každé dítě představí spolužákům své dojmy z prohlídky a každý vstřebá dojmy ostatních. Takové prohlídky budou děti inspirovat k pochopení, proč je nutné se učit o nejrůznějších profesích, které se v první řadě zdály být zbytečné. Další možností a velkým přínosem pro mládež by bylo, kdyby se v každém týdnu mohli zapojit na různých pracovištích, takže by mohli zjistit, které povolání je zajímá. Tím se přirozeně zvýší jejich chuť učit se a zdokonalovat své schopnosti a dovednosti.