Co kdybychom mohli být znovu mladí?

David Sinclair, profesor genetiky a spoluředitel Centra Paula F. Glenna pro výzkum biologie stárnutí na Harvardské lékařské fakultě, tvrdí, že našel způsob, jak lidi znovu učinit mladými. 

Nazývá to „epigenetické přeprogramování stárnoucích tkání“ a podle něj takto můžeme získat zpět ztracená léta.

Za předpokladu, že je to pravda, a za předpokladu, že bychom si mohli koupit pilulku nebo jinou formu léku, který by to s našimi tkáněmi dokázal, bych to já nechtěl. Nevzal bych si ho, ani kdyby byl zadarmo.

Myslím, že by to nebyl dar, ale prokletí lidstva. Nezáleží přece na tom, kolika let se dožijeme, ale jak svá léta prožijeme.

Kdyby se mě někdo zeptal, jestli chci víc síly, než mi dala příroda, bylo by to jedině proto, abych změnil svou sobeckou povahu, svůj egoismus. Co by mi dalo, kdybych žil jen proto, abych získal více bohatství, moci nebo společenského postavení?  Ale napravit svoje ego, přiblížit se přirozenosti lásky k druhým a propojit lidi s podstatou stvoření – integrovanou soustavou laskavosti, která nás podporuje – to je cíl, pro který stojí za to žít.

Teprve když se napojíme na vzájemně provázanou síť reality, život začne stát za to. V takovém stavu se vymaníme z iluze, že existujeme jen sami pro sebe, a začneme vnímat celistvost bytí. Stejně jako buňka existuje individuálně, ale žije pro organismus, jehož je součástí, když nežijeme pro sebe, ale pro celé lidstvo a celek reality, jsme obdařeni životem veškeré reality.

V takovém stavu nepotřebujeme žádné přeprogramování tkání. Dosahujeme daleko za úroveň tkání a propojujeme své vědomí se vším kolem nás. Tomu říkám život!

Pokud jsme omezeni na své tkáně; pokud je uctíváme, pak existujeme tak dlouho, dokud existují naše tkáně. Pokud se však soustředíme na to, abychom celému lidstvu pomohli najít vitalitu, která spočívá ve spojení, pak se dostáváme za hranice života a smrti. V takovém stavu jsou naší realitou pouze láska, péče a soucit.

Po staletí nemohli kabalisté tuto pravdu lidstvu odhalit, protože by jim lidé nerozuměli. Ale nyní, když lidé začínají naslouchat, je možné se o toto tajemství podělit s celým lidstvem: Štěstí nenajdeme v sobě samém, ale v dobrém spojení s druhými.

Na závěr tohoto příspěvku bych rád odcitoval slova otce mého učitele, velkého kabalisty Baal HaSulama: „Jsem rád, že jsem se narodil v takové generaci, která smí odhalovat moudrost pravdy.“