Co je pro náš rozvoj přínosnější – pochvala, nebo kritika?

Sebe náprava je jedním z nejdůležitějších úkolů v životě člověka. Na svět přicházíme ne jen tak pobýt, získat něco nebo sbírat zkušenosti.

V průběhu života máme objevit a napravit své vnitřní nedostatky a je to mnohem těžší, než by se zdálo. Snadným úlovkem jsou chyby druhých, ale vlastní rozpoznat, to je nadlidský úkol.

Abychom v sobě objevili jen jeden jediný vlastní nedostatek, musíme projít mnoha zklamáními, omyly a těžkostmi. Cesta je dlouhá a tvrdá. Lidé narážejí na překážky, dělají špatná rozhodnutí a procházejí neúspěchy. Jejich život někdy úplně vykolejí, než konečně pochopí, co jim doposud bylo skryto.

Obrovskou službu nám může prokázat člověk, který dokáže upřímně a poctivě ukázat na naše nedostatky. Ušetří nám tím celá léta utrpení. Na nás je, abychom dokázali uslyšet a přijmout pravdu v tom, co říká, a uvědomili si, že právě zde je místo, které vyžaduje naši nápravu. Získáme tím něco neocenitelného.

Bohužel, naše ego reaguje jinak, než je třeba. Namísto vděčnosti se cítí zraněné, uražené nebo ponížené, jak je jeho přirozeností. A kritik, který to myslel jen dobře, stává se v našich očích nepřítelem: urazil mě!, odhalil moji slabost!, shodil mě před ostatními! Přitom náprava a ponížení nejsou nutně stejné věci. Je přece možné uznat svoji chybu a zároveň si vážit člověka, který nám ji odhalil.

Často se stává, že ten, kdo druhé neustále chválí, způsobí víc škody než užitku. Taky už vás někdy pochvaly ukolébaly k samolibosti? Člověk se pak jen těžko přiměje k poctivému pohledu na sebe sama. A někdy nás druzí lidé povzbuzují ne proto, abychom se stali lepšími, ale z vlastní pohodlnosti nebo dokonce proto, že je pro ně výhodnější, abychom zůstali, jací jsme.

Upozornění na chyby, je-li upřímné a vede k růstu, má daleko větší cenu, než pochvala. A „kritik“, který ukáže na slabé místo, může našemu vzestupu být mnohem blíž než ten, kdo jenom přitakává.

Víme, že ne každá kritika je správná a ne každý kritik má dobré úmysly. Skutečnou výzvou pro nás je naučit se naslouchat a umět se zeptat sebe sama, jestli jsme právě nevyslechli něco důležitého: pravdu, které jsme se vyhýbali, abychom nemuseli nic měnit.

Až se nám podaří osvojit si takový postoj, začneme se na kritiku dívat jinak. Nebudeme ji dál vnímat jako útok, ale jako příležitost. A každá poznámka, každá stížnost nebo náročné setkání se stane možností lépe poznat sám sebe.