Budoucnost světa spočívá v proměně člověka

Pro mnoho rodičů je velkým problémem rozhodnout, co dítěti dovolit a co zakázat. Různých rad na toto téma existuje nespočet. Pojďme si to rozebrat.

Ve skutečnosti je možné dítěti povolit všechno, ale! Pouze v určených mezích. A právě stanovení správných hranic je jedním z nejdůležitějších úkolů rodičů. Stanovit hranice znamená určit dítěti v závislosti na jeho věku, kdy má jít spát, co má jíst apod.

Často však vzniká pocit, že pokud své dítě omezujeme, asi ho dostatečně nemilujeme a jsme na něj příliš přísní.

Jak tedy správně nastavit hranice?

Především celý systém pravidel a omezení, který pro dítě nastavujeme, musí vycházet z lásky. Dítě musí hranice přijmout s porozuměním a ideálně samo s nimi souhlasit.

Na druhou stranu to stále jsou hranice. Nejde o to, co by si dítě přálo, ale o podmínky, které musí plnit – a to důsledně, i když se mu nechce.

Jak ale dítě přivést k tomu, aby samo přijalo omezení, která mu nastavíme? Abychom mu je nemuseli neustále připomínat a samo je dodržovalo?

Toho lze dosáhnout ne „policejním“ tlakem ze strany rodičů, ale vlivem prostředí a příkladem. Pokud se okolí chová určitým způsobem, každé dítě ho bude napodobovat.

Plněním požadavků prostředí dítě vnímá jako úspěch a plní je bez vnitřního odporu. Je třeba najít vnější vzory, které dítě považuje za důležité, a potom bude ochotně následovat pravidla.

Takovou roli mohou hrát například sportovní oddíly. Dítě si také může brát příklad od staršího sourozence, kamaráda či souseda, kterému závidí a kterého vnímá jako silného a významného. Na starší děti se totiž malé děti vždy dívají s obdivem. Dospělí pro ně bývají jako „nábytek“, ale starší děti jsou vzorem.

Proto lze vytvořit pro dítě vhodné prostředí. Zvěte k sobě domů kamarády, objednávejte jim třeba pizzu, a hlavně zajistěte, aby se drželi pravidel, která považujete za důležitá, a aby si vaše dítě užívalo společné chvíle s nimi.