Anekdota o lidské civilizaci

Existuje anekdota o vývoji lidské civilizace, která podněcuje k zamyšlení. Na ostrově obývaném kanibaly se ocitne člověk, který přežil havárii letadla.

Tito kanibalové, vedení inteligentním náčelníkem evropského vzhledu, plánují na přeživším hodovat. Ten, zmatený náčelníkovou zjevnou kultivovaností, se ptá: „Ty nejsi ovlivněn civilizací?“ A jaká je náčelníkova odpověď? „Jistě, jsem ovlivněn. Když tě sním, udělám to na úrovni – použiji talíř, vidličku a pepř. Bude to docela kultivované.“

Tento příběh nás nutí se zamyslet nad tím, proč civilizace skutečně nedokázala zastavit války a jiné hrůzy.

Civilizace potřebuje vnitřní práci. To znamená, že změna lidské civilizace k lepšímu začíná změnou člověka v jeho nitru. Ve skutečnosti neexistují žádné hrůzy. Takzvané hrůzy, kterých jsme svědky, jsou projevem přirozené egoistické lidské povahy, kterou je užívání si na úkor jiných. Tuto přirozenost je třeba napravit. Ať se podíváme kamkoli, v osobním, společenském, mezinárodním a globálním měřítku, lidský egoismus je vychýlený z rovnováhy.

Pokud by lidé dostali svobodu ubližovat si navzájem bez trestu a bez bolestivých následků svých činů, pak bychom byli svědky nesmírného barbarství. Spolu s takovým barbarstvím bychom viděli i lidi, kteří by při jídle používali talíře, vidličky, nože a lžíce jen tak – ze zvyku.

Kromě válek a barbarství vidíme, že naše egoistická lidská povaha se projevuje v mnoha věcech, které v našem životě považujeme za normální a uznávané. Vezměte si například sportovní stadion plný desítek tisíc lidí, z nichž někteří fandí jednomu týmu a jiní druhému. Ukazuje to, jak zásadně stojíme proti sobě.

Naše ochota fandit jedné straně a zároveň pohrdat druhou je tím aspektem v nás, který musíme změnit. Osobně bych zrušil takové akce, všechny druhy soutěžních akcí, které podporují nenávist a nadřazenost.

Nejsem proti soutěživosti obecně, jen proti té, která plodí nenávist. Měli bychom dát hlavy dohromady a vytvořit soutěžní akce, které nebudou klást důraz na to, kdo je větší, lepší, rychlejší a silnější, ale které nám umožní hledat úspěch jednoty nad naší egoistickou a rozdělující povahou.

Pokud bychom se rozhodli bojovat s naší egoistickou přirozeností, abychom nad ni povýšili jednotu, pak bychom nakonec zjistili, že nepotřebujeme hranice mezi zeměmi ani žádné jiné formy, které lidi rozdělují. Nejprve však musíme v rámci těchto hranic podstoupit zmíněnou nápravu: abychom soutěžili v tom, jak se povýšíme nad svou egoistickou povahu, nad svou nenávist vůči jiným a vytvoříme atmosféru lásky, vzájemné ohleduplnosti a pozitivního spojení nad egoismem.

Nakonec bychom zjistili, že jsme jeden národ rozptýlený po celém světě. Rozdíl mezi tím, jak se tato koncepce naplňuje v porovnání s jinými, které se pokoušely realizovat takovou vizi, spočívá v tom, že ty jiné se snažili vybudovat kolektivní transformaci, aniž by změnily egoistickou lidskou povahu, která přebývá v každém člověku. Ignorovali zlo, které je nám vlastní. Před jakoukoli kolektivní transformací potřebujeme změnu ve svém nitru.

Dnes jsme dospěli do stadia, kdy se z minulých chyb můžeme poučit, že použití síly k budování společnosti není správnou cestou. Skutečnou lidskou civilizaci tedy ještě musíme vybudovat.

Civilizace znamená uvědomění si důležitosti silných pozitivních spojení nad naší vrozenou egoistickou povahou. To je její podstata. Když upřednostníme taková spojení, sladíme se s přírodními zákony vzájemného propojení a vzájemné závislosti a potom pocítíme, že se nám otevírá nový harmonický a pokojný svět.