Drahoš řekl při rozhovoru v Epicentrum, že během předvolební kampaně, když se ucházel o úřad prezidenta, se jeho tým nedopustil žádné fatální chyby.
Dovolil bych si s panem Drahošem nesouhlasit, nebot si myslím, že to byl právě on, kdo se fatální chyby dopustil, kdo mnohým voličům ztížil situaci a pro některé udělal sám sebe nevolitelným.
Ale než začnu vysvětlovat, rád bych ještě, aby jste se na ten náš národ, co tak neštastně volil, podívali selským rozumem. My si samy o sobě myslíme, že patříme mezi ty inteligentnější a vzdělanější národy. Navíc si to o nás myslí I řada dalších národů, což sám mohu potvrdit, žiji v USA a chválu na nás jsem slyšel z různých stran. Navíc to potvrzují různé výsledky z různých oborů, at už ve vědě či sportu. Nevycházel jsem z údivu, když mladí Mexikáni, jak uslyšeli, že jsem Cech, hned - Caslavská, Cáslavská. Ano ta Caslavská, která když zemřela, Hrad ji odbyl několika slovy a vše museli zachranovat umělci, tak jako v totalitě to dělali hokejisti či studenti.
Jak je tedy možné, že se stalo to, co se stalo. Stáli proti sobě přece dva kandidáti, z nich Drahoš byl inteligentní, vzdělaný slušný člověk, vědecký pracovník s dlouhou praxí a proti němu Zeman – dosadte si samy, nechci aby MF měla důvod vyhodit můj článek, pro nedodržování kodexu. Tedy na první pohled by měl národ našich kvalit vybrat kandidáta, který nelže, není ješitný, na potkání neuráží, váží si práce druhých, takže vyznamenává lidi podle zásluh a ne podle toho, jak mu podlézají a mažou med kolem huby. A přece, tento kandidát prohrál, sice těsně, ale prohrál. Kdo tedy udělal fatální chybu?
Drahoš sám. Udělal chybu, kvůli které – a já věřím že hodně lidí – od něj zrezignovalo a bud zůstali doma, nebo dokonce volili proti němu. Drahoš – a ted nevím, mám-li říct díky bohu nebo bohužel, ale v tomto případě bohužel – nebyl politik. V té době byl doslova politický novic. Byla mu položena velmi nepříjemná otázka ohledě bratrů Mašínů. A říká se, že v této věci je národ rozdělený půl na půl, a já si dokonce myslím že poté, co se žijící Mašín tak bez úcty, nepěkně vyjádřil o Palachovi, jak snižoval, de facto zhazoval jeho čin, bude to ještě pro Mašíny horší. A Drahoš na otázku, zda je povazuje za hrdiny, odpověděl ano. Tim doslova opařil polovinu národa, vím, nečetli to všichni, ale taková věc se roznese rychle.
Nikdo po Drahošovi nechce, aby lhal. Ale v tak závažné věci snad mohl říct, že je to věc silně problematická /a to by nelhal/ a že I když si váží hrdinství Mašínů, že způsob postupu Mašínů, nedostatek informací jak vlastně vše proběhlo, a spousta nejasností kolem, nedává možnost jednoznačného vyjádření. Sám Drahoš který je vědecký pracovník, tudíž není mu cizí věci důkladně studovat, najednou, v takové chvíli, vypustí jen svůj názor, ne důkladně podloženou věc, kterou opravdu seriozně prostudoval a může za svým vyjádřením stat.
Pamatuji si, že před několika lety se na toto téma hodně psalo. Kdekdo pronášel svůj názor. A v tom je ten problem, pouze názor. Sám jsem se jakéhokoliv projevu zdržel, člověk k tomu, aby vyřkl soud potřebuje fakta, důkazy. Uvědomoval jsem si, že skuteční svědci, kteří u všeho byli, kteří vším prošli byli jen tři. Rozhodl jsem se tedy, že napíší článek pouze z toho, co ti tři kdy, kde řekli. Ze nepřidám ani špetku svého názoru, jen na konci , pomoci Ottova slovníku naučného vysvětlím přesný význam některých slov. Jenže vše ztroskotalo na mé paměti. I když jsem si pamatoval co v tisku řekli, nebyl jsem schopný presne rict kde a kdy to řekli, tedy nebyl jsem schopný uvést prameny. Zkoušel jsem to po redakcích, a I když byli redaktoři vstřícní, nebyl jsem schopný dát to dohromady. Nenašel jsem to, co jsem hledal, navíc jsem si nepamatoval, zda jsem to četl v ceském, slovenském, exilovém či americkém tisku. Takže z důvodu, že jsem nebyl schopný dodat presny pramen, od celé věci jsem upustil. Bez toho bych jenom přidal do celé dizkuse další blábol. A chcili soudit, musí všechny sympatie na stranu, mužu být nevím jaký antikomunista, ale nesmím zavírat oči před fakty. Jediný závěr kterého jsem sám pro sebe dosáhl byl ten, že celou věc jsem si rozdělil na dvě části. Jejich akce doma a pak boj proti neuvěřitelné přesile v NDR. Tam jejich odvahu a boj obdivuji. Cást první je pro mne dodnes problematická.
