Podceňujeme důležitost volby

Skoro všichni nadáváme na prezidenty, a přitom jsme to my, kdo je vybírá. Ať už to byl Zeman, přímou volbou, anebo Klaus, vybrán našimi zástupci. Tato dvojice snad nejlépe dokazuje, že to děláme špatně. Tedy jde o to, najít chybu

 Už si nepamatuji, který César řekl, že senátoři by se měli vybírat z filosofů. To by se to u nás vyčistilo, že? Kus pravdy v tom v každém případě je, ale osobně si myslím,  že nejdůležitější je charakter. Když vidím kandidáta, který slibuje a sám ví, že to není možné splnit, napovídá to přece něco o jeho charakteru. Proč mu lidé věří. Snad mu ani tak moc nevěří, prostě si ho oblíbili a nic lepšího nevidí. Hodně se rozmohlo vybírat to menší zlo.  Jerrz Garcia řekl :” Vybírat ze dvou zel,  je pořád ještě vybírat zlo.”

  Samozřejmě, že nejsme ve světě samy. Problém s volbou prezidenta je všude .Adlai Stevenson  řekl –Víš, jak je to ve volebním roce.  Vybereme prezidenta a pak další čtyři roky na něj nadáváme.   Dále říká, že kandidáti mají těžký život. Musí se holit dvakrát denně.  A John Allen, kongresmen z Mississippi, byl upřimný. Řekl : “Jedité co mě dělá starost je, co budu dělat, když mě nezvolí.”  John F. Kennedy zase radil  - odpusť svým nepřátelům, ale nikdy nezapomeň jejich jména – Clarence Darrow řekl, že když byl malý, říkali mu – každý může být president, - začínám tomu věřit, dodal. Sylvester Stallone –Opustil bych tuto zemi, kdybych byl president. Hary Truman –Když se staneš prezidentem,  je  zde pocta - 21 salv z pušek, a další pocty. Musíš si ale pamatovat, to není pro tebe, to je pro prezidenci. Benjamin Franklin – Když se zamiluješ sám do sebe, nemáš soupeře.

  Jak ale poznáš, že jde o charakterního člověka? Kriegel, že nepodepsal jako jediný v Moskvě? Zde je vidět, že I komunista může být lepší, než skalní antikomunista,  Hrušinský, který když poznal co se děje, sekl s místem poslance? F.R.Čech – kritizuje ostře, v mnohém má pravdu, a přitom se snaží být čistší než čistí, lže o podepsání anticharty a leze do zadku Zemanovi, nevidí, nebo nechce vidět,  jeho nízkost při používání práv prezidenta. Má za to ohromnou odměnu. Smí mu říkat –Miloši.  Kamarádství mezi politiky je něco, čím se navzájem chrání, pomáhají si a otupují voliči prosazovat jeho názor. Třeba Kot. Viděli jsme ho ožralého, dokonce jsme ho dokázali vytěsnit z jeho místa poslance,  ale k čemu to vše bylo, když se objevil Rat, dal mu práci a společně vesele rozkrádali. Teoriticky by se takové jednání, fakt, že jde proti vůli voličů, mělo obrátit proti němu. A nebít toho, že měl ve zvyku nosit si miliony v aktovce, vesele by tato parta kradla dál. Když se objevilo to seskupení  Milion chvilek, myslel jsem si, že budou tyto věci hlídat, upozorňovat na tato svinstva hned v zárodku. Člověk, kterého voliči odmítli, by neměl mít už místo v  státem placené funkci. Kolik takových náměstků, poradců na nově narozených funkcích je, kolik, jak se říká trafik, připravených pro padlé politiky, je kolem nás.  Jak to, že například na toho Kota, žádný z těch poslanců, kteří mají na srdci blaho národa, neupozornil, neshledal to nefér. Mlčí, říkají si, co když to zítra budu potřebovat já. Jak to tedy zařídit, aby volba měla skutečně smysl? Nevím. Ale věřím, že je tam dost lidí, kteří ví. Že něco jako těch Million chvilek, kdyby opravdo fungovalo, jak slibovali, určitě by se jim spousta věcí podařilo zastavit, zlikvidovat. Je problém, když to slibuje kandidát před zvolením, jako Babiš, tomu se věřit nedá. Ale lidé s chutí a připraveni k práci, která je hodně těžká, tady jsou, jen chybí opravdu nadšené, schopné  vedení. Politici mají moc vytvořit podmínky. A politiky volíme my. Když budeme volit ty, kteří budí nejlepší zdání, kteří vypadají jako nejlepší, dopadne to zase stejně. Měli bychom naopak ukazovat jejich špatnou stránku, to, co už udělali , kde zklamali, nedodrželi své sliby. Musíme být hluší k jejich vysvětlování, proč se tak stalo. Jak je možné, že poslanec či senátor přečká další volby, když výsledek byl špatný.

  Obsazování funkcí do vlády či senátu se mně zdá daleko spravedlnější v USA než v Čechách. Každá strana, tak, aby sama poslance či senátory diktovala, si sestaví žebříček, a podle toho jak to ukuchtí, tak to je. V USA na každé místa kongresmana či senátora se postaví kandidáti a lidé, ne mafie uvnitř strany, rozhodnou kdo křeslo získá. Tedy rozhodně spravedlivější, zabraňuje tomu, aby pracoval naplno kamarádčov ve stranách, aby se tam ti zavedení mohli držet sto let. Tím ale neříkám, že je to pefektní. Všichni kandidáti mohou být špatní. Kin Hubbard řekl: “ My bychom volili ty dobré kandidáty, oni ale bohužel nekandidují.”

  Kdysi dávno snad mělo váhu slovo šlechetnost, šlechtic. Ta doba je pryč, sama šlechta to slovo zprofamovala. Svými skutky, ne slovy, dokazují Klaus, Zeman, Babiš,  jak jsme na tom po táto stránce špatně. Všiml jsem si jedné věci. Sem, do USA, přijíždějí  Polky a Poláci, tedy silně křesťanská země, přivydělat si. Doma mají rodiny, ale to jim vůbec nevadí v tom, aby si zde někoho nenašli a žili spolu na hromádce. No a v neděli jdou spolu do kostela. Jak je to možné? Zde jsou – jak jsme jako mladí říkali – vymkli jsme se z opratí, ať se prdel kulatí. -  Prostě chybí jim to, že tu nejsou lidé, kteří je znají, na jejichž mínění jim záleží. A I u malých dětí uvidíte, jak je vztah v rodině , láska k mamince a tatínkovi, důležitý. Ty děti nechtějí ranit někoho koho mají rádi, a to je hlavní důvod proč jsou hodnější.

  Je tedy problém v naší společnosti, že hroší kůže, hnaní se za penězi,  přehrá všechny ostatní hodnoty? V každém případě si myslím, že volič by neměl volit podle toho, co je pro něj výhodné, Je to krátkozraké a stejně to nevyjde. Volit třeba kandidáta z jiné strany, pokud vidím, že jako člověk obstojí lépe než kandidát mé strany.