Paní Kellnerová,

Dočetl jsem se, že po smrti manžela, chcete pokračovat v jeho poslání. Vím, že dáváte peníze pro školy a na vzdělání vůbec, přesto se mně pro vaše dary zdá slovo poslání hodně nadnesené. 

Osobně si myslím, že světoví boháči dávají společnosti nesrovnatelně větší dary, než je tomu u vás. Bill Gates, když se ho ptali, co bude s jeho penězi po jeho smrti, řekl že každé dítě dostane 5 milionů dolarů, ostatní půjde společnosti, tedy  - charity, školství, atd. Když se ptali vašeho manžela co bude s penězi po jeho smrti, velmi chytře se vyhnul odpovědi, že o tom je příliš brzo uvažovat. Brzo nebylo, ale, a to je pro vás jistě důležitější, peníze zůstaly doma. Určitě jste viděla hru My Fair Lady, kde Líza Doolittlová nabízí profesoru Hikingsovi jeden shilling za  lekci. Ten to srovnává s tím, jakou částku by mu musel nabídnout milionář aby se jí vyrovnal. V roce 2017 dalo 50 nejbohatších v USA na charitu 7.5 miliard dolarů. Všimněte si, že dolarů. Podělte si to 50 ať víte kolik je to na jednoho a porovnejte s vasi charitou. Směšné, že? Tedy v tomto světle se zrovna nepředáte. Ale to je pochopitelně vaše věc, já bych se raději zmínil o penězích které jdou na Institut Václava Klause, který republice podle mého názoru škodí a čemu vy sama napomáháte. Tento člověk prosazuje Rusko a jeho počínání. Je zde vděk za to, že to byla tato země, která mu a vašemu muži pomohla k slušným penězům. Vztah vašeho muže k Rusku je pochopitelný, ale přesto si myslím, že šel o hodně dál, než by čestný člověk šel. Ať už jde o Gruzii či jeho vyjádření k zvolení Putina. Nemyslím jen Putinovu minulost /KGB/, ale i fakt, jak „demokraticky“ Putin zachází s opozicí, tedy věci, které vašemu muži nemohly uniknout. Jak by se asi váš muž stavěl k Putinovi dnes, to se mohu jen domýšlet. Ale jste tady vy, jak říkáte, pokračovatelka jeho poslání.  I přes jisté sympatie k zemi, která odstartovala  vaši cestu k bohatství, což lze chápat,  snad nemůžete přehlédnout, že je to země, která začala válku – to slovo začala je velmi důležité -  kde umírají děti, ženy, civilisté. Že jsou tu body které jsou sporné, nejasné, mě nezajímá. Pro mne je důležité to slovo začala. Nebýt toho, že Putin začal tuhle válku, ať už to vysvětluje jak chce, neměli bychom ty mrtvé, zmrzačení děti, ženy. Nebyli by tu ani ti mrtví chlapci, co musí v této válce bojovat. Vy máte děti také. Vím, ty mrtvé děti nejsou české děti, ale to není podstatné, podstatné je, že jsou mrtvé. Vy podporujete penězi Institut, který Rusko brání a de facto dává v risk naši republiku, naše děti. Apelovat na tento Klausův Institut je zbytečné, tohoto člověka peníze udělaly slepým,  hluchým, ke všemu co je lidské. Jediné co vidí a na co je schopný reagovat jsou peníze. Pro ty už hodně udělal a bude dělat dál. Jste jedna z těch, kteří mohou jeho štvaní v zájmu jeho prospěchu zastavit. Přestat nesmyslně plýtvat penězi. Tím, že podporujete tento Institut /kolik milionů už sežral ,  žebrá dál, a výsledek.../ nesete morální odpovědnost za eventuální následky. Tedy něco, co by se dalo přičíst k vašemu, jak říkáte, poslání. Jiný způsob jak zastavit jeho činnost proti republice neexistuje. Peníze jsou to jediné, na co tento stařec ještě vidí, na co slyší.

 Jako matka by jste měla být bez ohledu na vděk,  proti každé válce. Čapkova „Matka“,  když šlo o děti, poslala bojovat i svého posledního syna. Takovou obět po vás nikdo nechce. Ale nemusela by jste svými penězi podporovat Institut, který štve proti tomu,  aby vláda podporovala postižené, aby pomáhala napadeným a de facto tímto způsobem, preventivně, bránila naši zem, naše občany proti vrácení se Rusů do Čech.

 Je to hrozně dlouho, co jste ještě jako řadová žena, hledala práci u svého pozdějšího muže, takže dnes si už asi nepamatujete, jak jste kolem sebe viděla nedostatek, smutek rodičů, kteří nemohou svým dětem koupit to, co třeba mají jiné děti. Dovedete si vůbec ještě představit radost a štěstí v očích děvčátka, které líže zmrzlinu, jenž jí její rodiče nemohli koupit? A ten pocit v duši toho, kdo jí to umožnil,  je k nezaplacení. Je to ždibeček toho, co budete jednou cítit v nebi. Voskovec a Werich kdysi zpívali písničku – já vám říkám, věřte mi, že je nebe na zemi -  a ty chvilky tady opravdu roztroušeny jsou, chce to jen najít je. A vy máte možnost se svými penězi neplýtvat a užít je tam, kde  je to nejužitečnější.

 Když jsme jako kluci na základní škole mrchtali na učitelku, která byla velmi přísná, leč spravedlivá, říkali jsme, že měla být lídr světa, že kdyby někde začala válka, bylo by pro ni hračkou najít toho generála co to začal. A potrestat ho. Dnes hledat nemusíme, problém je, že peníze dokážou všechno. Nestarat se o mrtvé,  zalést a mlčet. Trestné to není.