Dobrá ústavni tradice? Možná pro vás, pane Fiala. Nevim přesně kterou dobu máte na mysli. I komunisté by mohli přijít s návrhem, že by se mohla navrátit dobra tradice diktatury proletariátu, kdy se tolik nevraždilo.
/Aspon to nebylo v novinach/ nekradlo, /politici se snad báli Husáka, či co/ a chleba byl levnější, že? Kvůli tomu, že něco nevychází, tak jak bychom chtěli, to ještě neznamená, že bychom se měli vrátit nějaký ten kilometr zpátky.
Pojdme se tedy zblízka podívat na tu vaši – naši dobrou ústavní tradici, zda opravdu byla dobrá pro národ, pro demokracii, zda pomohla při výběru dobrého prezidenta.
Havel – volen podle ústavný tradice. Byl v té době bezesporu nejpopulárnější člověk v republice, při přímé volbě by neměl konkurenta. Jenže jsme měli naší dobrou ústavni tradici. A tak se muselo špinavým způsobem volbě pomoct. Pamatujete si? Před hlasováním Sněmovny byl Miroslav Sládek zadržen policii a nemohl se hlasovani zúčastnit. Jinak by Havel nevyhrál. Dobrý a fair, že?
Klaus - zvolen nejen za podivných zákulisních mechtlů s komunisty, ale také človek který se proslavil snad dodnes kritizovanou privatizací, četl jsem I názor nějakého soudce, že za to mohl jít do vězení, bohužel vzal to už čas a nepamatuji si pramen. Prezident, který provedl do nebe volající amnéstii, osvobodil spoustu podvodníků a snad nikdo nevěřil, že to byl dobrý úmysl, ale spíš špinavý obchod. Tvrdil, že po čase mu dáme zapravdu. Kdy ten čas přijde, pane Klausi? Dokonce jsem četl, že spousta jich je zpátky ve vězení a prý došlo I k vraždě. Nevim, to mám z tisku, tedy neověřené. Jistě, tento prezident nebyl sobecký, nesnažil se jen proslavit sebe, proslavil celou republiku videem, které obletělo svět. Kradl a byl přitom natočen. Prezident. Jací musi být ti ostatni ? Tedy opět další skvělý prezident zvolený podle naší dobré ústavní tradice.
Zeman – zvolen přímou volbou. Velmi těsné výsledky at už proti Schwarzenbergrovi či Drahošovi. A múžeme říct, že tedy hned nadvakrát špatně. Ale….uvědomme si, že – at to zní neuvěřitelně- tomuto levicovému kandidátovi pomáhala pravice. Jeden člověk, který se sám považuje za vůdce a snad I otce pravice u nás, pan Klaus, vytáhl do boje za tohoto levicového kandidáta, proti kandidátu pravicovému. A hned nadvakrát. A hned s celou svoji rodinou. Neštítili se použít cokoliv, co by Zemanovi pomohlo. Mladý Klaus, který napadl knížete tím nejubožejším způsobem, jaký je možný, sám hendikapován se mu pro jeho handikept vysmival. Vzbudilo to u lidí takovou bouři, že MF musela zastavit diskusi. To rozlobeně nepsali jen ti, co si obvykle tímto způsobem ulevují, to se rozzlobili I lidé slušní, inteligentní, kteří jsou dalecí sprostých nadávek. A maminka Klausová? Připadalo ji hrozné, že by se na Hradě zabydlela cizinka. Zdálo se ji to ponižující. A ona? Manželka bez hrdosti, jejíž manžel ji před celým národem ponižuje s milenkou, aniž by se to obtěžoval nějakým způsobem tajit. Prostě domácnost, kde když manžel zabzdí, manželka smrdí. No a jistě, Zeman ji za to odměnil. Udělal ji velvyslankyní. Ačkoliv zrovna ted, v Paříži, tvrdil, že velvyslanci by měli být odborníci a ne trafikanti. Takže dělali jste vše proto, aby lidi byli zmanipulováni, aby jste zase prosadili co se vám hodi. No a už se asi bojíte, že příště to také vyjít nemusí. Pravice, levice,koho to zajímá. Jen at to nám sedí.
Takže jediné rozumné z toho vašeho prohlášení, kterým se snažíte pomoci si, když to nejde cestou demokratickou, nějak jinak, zůstává vaše, cituji …. “..je potřeba vymyslet taková pravidla, aby každý musel dodržovat Ustavu a aby za její nedodržování mohl být přiměřeně sankcionován.”
S tím musi každý, poctivě myslící člověk souhlasit. Nikdo není dokonalý, I když si to hodně lidí v politice myslí, každý se občas mýlí. Ale v prvé řadě to musím být já sám, kdo veří tomu, co říká, abych se jen nesnažil oklamat druhé. Když jsem byl mladý, líbilo se mi Kantovo – modré nebe nad hlavou a mravni zákon ve mně. Dnes je mé vodítko - Bože, dej mi odvahu změnit, co změnit mohu. Dej mě serenity, vzit, co změnit nemohu. A dej mi moudrost, rozeznat jedno od druhého.
Netvrdím, že se mi to vždy daří, řikám jen, že se snažím.
P.S. Chci poděkovat těm čtenářům, kteří snáší mou češtinu. Je to trochu jinak, než jak to vypadá, vše vysvětlím v článku o blogerech a těch, co reagují. Pokud jde o ty, kterým tímto piji krev, nemohu si pomoci, bude to stejné, snad bych jen doporučil - nečtěte mě.
