Samozřejmě, že by bylo tentokrát hloupé si myslet, že Václav neví. Naopak, ví velice dobře, ale to už je jeho styl nebo spíš povaha. Republika ho už nechce, nevzala ani rodinné dítě Trikoloru, tak aspoň nějak uškodit.
Na světových forech si na něho pomalu nikdo ani nevzpomene, sláva ukradené tužky z Chile už taky vyprchala a on sedět v koutě a být zticha prostě neumí. Ale o tom dnes psát nechci, rád bych něco řekl k tomu, proč používám jméno Oka můra a jak to vidím já.
I když někteří píší, že je to nenávist, mýlí se. Osobně jsem měl na mysli jen zesměšnit dotyčného, konečně jako třeba Šimek, komolil jména politiků, zesměšňoval je, jak to jen šlo. Jistě, nemám jeho talent, ale princip zůstává stejný. Nejde o nenávist, dokonce nejde ani tak o Oka můru, ale o to co dělá. Osobně si myslím, že je to nebezpečné. Ten člověk je pro mne nezajímavý, jeho počínání je průhledné, jediný cíl je získat hlasy postavené na těch nejubožejších vlastnostech, které člověk má. Prostě to přirovnání krysař sedí, jen by mu už někdo měl tu píšťalku vyrazit z ruky. Doufám, že si nemyslíte, že chci taky nějaký hlas. Co bych s ním dělal? Vzal si ho domů a lákal na ně ženy, tak jak to dělají muži na sbírku motýlů? V pětasedmdesáti? Aby si lidé mysleli – dědek se zbláznil? To tak Paroubek lovil Petru, a vidíte, jak to dopadlo. Jsem dalek toho, abych ho nenáviděl, ovšem ty důsledky, co to může mít, nejsou k přehlédnutí. A pokud jde o čtenáře, prosím. Rád posloužím, ulevte si. Nikdy jsem žádný příspěvek nevymazal, jen mě zarazilo, že ani jeden z těchto kritiků se neohradil proti tomu, že Oka můru kritizuji za lhostejnost k zabíjení, že staví peníze vysoko nad život, prostě to se zdá kritikům normální, dokonce správné. Jeho kašlete na tento konflikt, mrtvoly jsou nic, pokud nejde o mou mrtvolu. Jeden život je hodně a tam umírají děti, mrzačí se mladí lidé, čímž jim berou naději prožít si život podle jejich představ a ho to nezajímá. A já cítím nenávist? Kdyby Oka můra byl v nebezpečí života a potřeboval krev, rád mu dám mou, ale to nic nemění na faktu, že to co říká je hrozné, že takový člověk nepatří do čela davu. A jestliže si někdo myslí, že těmi krysami co za ním jdou jsem myslel voliče, mýlí se opět. Nenapsal jsem jste krysy, ale že v případě jeho následování připomínáte krysy, které se slepě táhnou za zvukem píšťalky. A vtom je snad rozdíl. Kdyby někdo o mně řekl to, co jsem v souvislosti s tím jeho - nezajímá – já řekl o něm, budu se cítit dotčen. Ale když řeknete Vorle a vynecháte tam to r, big deal. Jsme tak uděláni, že si opravdu nedokážeme uvědomit zcela bolest druhých. To ještě chápu, jenže u něj to jde daleko dál. Vím, že se budu opakovat, už jsem to tady vzpomínal, ale je vtom velká úcta k životu. Švýcarský sochař Giacometti napsal - když bude hořet dům a v něm budou plátna těch největších mistrů a bude tam kočka, půjdu nejdřív zachránit tu kočku, protože život je nejvíc. – A nemá pravdu? Ty hodnoty těch pláten jsme jim dali my. Život dává Bůh.
Ještě pár řádků k té mé gramatice. Knihu v češtině jsem nečetl už – no nevím, ale snad 40 let. A myslím si, že číst knihy k udržování pravopisu je skoro nutné. Tím to nechci omlouvat, napsal jsem o tom článek, kde to vysvětluji z mého pohledu, a že už není v mých silách něco měnit. Pokud stojíte o to mé vysvětlení, ten blog vyšel 7.3.2020 a jmenoval se -Tento blog.....
