velmi mile jsi mne překvapila, ale nevím, jestli budeš spokojena s mojí odpovědí.
Pokud nyní vím, je Tobě dvacet roků a Adélce dvacet tři roků. Celou tu dobu jste měli možnost se semnou setkat, jak osobně tak písemně. Učinilas tak až nyní. Já jsem tu možnost nemněl a pokud jsem se s Vámi dvěma sešel, vždy jsem byl pro Vás „cizí pán“, tak aspoň se chovali rodiče nebo „Horecká“ babička. Bylo mně hrozně trapně a až to bolelo, když ještě velmi malá Ajka s rodiči, u mě spali v Praze v bytě (já byl na noční) a když jsem se ráno vrátil z práce do bytu, otec se semnou bavil jen co musel, matka vůbec ne a malá Ajka, kolem mne stále jenom chodila, až se nakonec odvážila mně říct „pane pojďte si se mnou hrát“, rodiče stáli vedle mne a nikdo neuměl říct „vždyť je to děda“. V průběhu let, kdy jste obě byli na „statku“ a já potřeboval něco od babičky, přinesl jsem Vám nějaké cukroví, vždy jste mne oslovili „děkujeme vám pane“ a babička u toho stála a neuměla říct „to je Váš děda“! Poslední příležitost k setkání, kdy jste již věděli (od 14 let), že existuji jako děda, byla oslava stých narozenin „malé babičky“, kdy jste byli v Praze a neudělali jste to, i když jste byli tak blízko.
Jsem „černá ovce rodiny“, jak prohlásil Váš otec, ale já do dnešního dne nevím proč? Může mně to někdo vysvětlit? Co jsem udělal špatného, že jsem se s babičkou rozvedl a řádně platil na svoje děti, což byla moje povinnost.
Před sedmi lety mně operovali zhoubný nádor a tak jsem ještě před tímto zákrokem vyřídil všechny světské záležitosti. Svoje děti Ladislava a Miladu jsem vydědil, protože mně celou dobu co se babička podruhé vdala (to je víc než třicet let), neznali. Nemusí je to mrzet, protože žádný majetek nemám, pouze starobní důchod 7.600,- Kč.
Samozřejmě, že jakékoliv setkání s Tebou, Ajkou a mamkou vítám, ale vzhledem k výše uvedeným skutečnostem, jsem pro Vás pouze přítel L Á DˇA.
