Zkáza a ostuda na Barrandovské skále ….

Barrandovské  terasy -  jedinečnost  a  chlouba  Prahy.  K tomuto  místu   samozřejmě  patřil  plavecký  stadion  umístěný  ve skalním  lomu  a  na   skalním  masivu, kde se nacházejí  vily  bohatých.  

Pod  skalou  tekoucí  Vltava,  ozdobená  výletníky na  parníku,  sportovci  
na  lodích, nebo  zakotvených  rybářskými  pramicemi    s tichými  blázny.  V 
létě  byl  slyšet  vřískot koupajících  dětí  a  naopak  na  branickém   
břehu  se  k sobě  tulily  zamilované  dvojice  při  tónech  hudby  kapely  
R.A.  Dvorského.  Z Barrandovských  teras byl  nádherný  pohled  do  
širokého  okolí,  od  Vyšehradu,  přes  Podolí,  Dvorce,  branické  lomy,  
rozsáhlé  zelinářské  zahrady,  pivovar a  na  jihu  Zbraslav.

Taneční parkety byli  dva.  Jeden v prosklené  hale  a  druhý  na  terase   ;
obklopený  stoly se  slunečníky.  Z věže  byl  navíc  rozhled  do  
Prokopského  údolí  a  na filmové  ateliery.  Při  návštěvě bylo  samozřejmostí
slušné   oblečení a  chování.  Většinou  sem  chodily  dvojice  dychtící  
po  romantice.

Na  plavecký  stadion  jsem  se  dostal prvně  za  protektorátu,  kdy se  zde
pořádaly  německé  přebory  ve  skocích  do  vody  z věže a  my  děti  
jsme  se& nbsp; musely  povinně  zúčastnit . Později   ještě  jako  kluci  jsme  z
branické strany  přeplavali řeku  a  po  skalách  jsme  přelezli do  prostor
plaveckého  stadionu.  Voda  v bazénu  byla  studená,  dodávaná  z Vltavy.   
Předvedli  jsme  slabé  návštěvě  několik  s koků  a  když  nás  objevil  
plavčík ,  zmizeli  jsme opět na druhý  břeh.  Byl  to  krásný klukovský  
zážitek.  Od  doby  kdy  otevřeli  Podolský „plavečák“,  začal  skokanský
bazén chátrat.

Barrandovské  terasy  přežily  první  republiku,  německou  okupaci,  znárodnění,  padesátá  léta, ale  za  normalizace začal  chátrat.  Neslavný konec  zapříčinil asi  požár   „Trilobit  baru“  a  privatizace.

c  zapříčinil asi požár   „Trilobit  baru“  a  privatizace