Živnostenský list

Již od doby Karla IV byla obec Braník zásobárnou zeleniny městapražského, Na svazích se pěstovala vinná réva a v údolí u Vltavy, a podélKunratického potoka byly rozsáhlé zelinářské zahrady. Tato tradice sedochovala až do padesátých let minulého století

Otec byl ze zelinářské rodiny, která se živila touto činností o

nepaměti. Sám vyučen tesařskému řemeslu. Matka, ač sirotek vychovaná u
cizích, měla podnikatelského ducha po svém otci.. Po válce se rozhodli
pořídit si pořádné zahradnictví, které by uživilo čtyři, později pět
dětí. Tři pole, rozdělené železniční tratí měřila dohromady hektar. Na
jedné třetině se pěstovala zelenina na ostatním květiny, co by
podnikatelský záměr, protože pozemek sousedil se hřbitovem a v té době
byli nebožtíci ve velké úctě, a návštěva hřbitova aspoň jednou za týden
byla součástí rituálu. Ze začátku se velmi dařilo. Otec postavil
skleník na květiny v květináčích a matka po řadu měsíců čekání dostala
živnostenský list. Muselo se ještě povinně odevzdávat zeleninu
do sběrny. Hrnkové květiny se nakupovaly jako polotovary, Koupilo se
dodávkové auto. Prostě, dařilo se

Přišel únor 48 a podle velkého vzoru předala se moc nevzdělancům a
vyvolala se nenávist vůči úspěšným Zavedlo se označení třídní nepřítel
a podání sklenici vody cizímu člověku, byla zrada, Všude naslouchal
nepřítel. Od drobného živnostníka počínaje až po lékaře, právníka,
majitele pohřební služby, byli všichni příživníci, neměli nárok na
potravinové lístky, boděnky aj. Museli nakupovat na volném obchodu za
přemrštěnou cenu. Dělnická třída podepisovala rozsudky smrti nad zrádci
a třídními nepřáteli, které odhalila vládnoucí strana.
Všechna opatření proti příživníkům vedené režimem byla úspěšná. Rodiče,
ač byli ve svém podnikání úspěšní, každé jaro docházely peníze a tak
se hnůj, sláma a oprava pařníkových oken pořizovala na dluh a zároveň
přicházely zvěsti o kolektivizaci. Stalo se a majitelé zahradnictví nesměli
zaměstnávat sezónní pracovníky a tak jim nic jiného nezbylo, než vstoupit do
komunálních služeb na které převedli svůj majetek
Rodičům se veškeré plány zhroutily. Auto ještě zavčas prodali, ale přišla
další pohroma. Přes dvě pole a naše obydlí, začali stavět železniční
přípojku k budovanému mostu inteligence a překlad kolejí k bránickému
nádraží. Pole, které zbylo, osázeli jehličnany. Na zbytku louky byl
postaven svépomocí nouzový domek na bydlení.
Rodičům zůstal punc „živnostníků“, pět dětí, které ze začátku neměly nárok
na vzdělání, otec se vrátil k řemeslu a matka uklízela kanceláře. Tak
skončil krátký sen o štěstí „podnikatelů“

Foto Ladislav  Vinš pořízeno s úžasným   fotoaparátem   F I T