Živnostenský list - zástěrka pro jakoukoliv činnost.

Jak je lehké stát se v tomto státě podnikatelem. Stačí, aby uchazeč dosáhl věku 18 let, byl způsobilí k právním úkonům a prokázal svoji bezúhonnost. Cizinci stačí mít povolení k pobytu, na zvládnutí českého jazyka se jej nikdo neptá, Nejlépe jak získat živnostenský list bez problémů a nároků ze strany úřadů, je zvolit variantu „volná živnost“, do které spadá velkoobchod a maloobchod (nákup a prodej), zprostředkování v oblasti obchodu a služeb, ubytovací služba apod. Nyní záleží jen na držiteli ŽL, jak a k čemu jej používá, protože další kontrola ze strany státu není žádná. Je tu sice „živnostenský zákon“, který říká, co se musí a jaké jsou povinnosti držitele ŽL, ale………?  

V prvopočátcích, v devadesátých letech, kdy se vydávalo tzv. povolení k podnikání v oboru, se ještě dbalo na to,  aby žadatel byl vyučen v oboru, nebo měl patřičné vzdělání a to vše musel doložit dokladem o vykonané praxi.

Potom se to zvrhlo v nepředstavitelný chaos,  když se živnostenské listy začali prodávat kdekomu za peníze. Kolem toho začala bujet administrativa a hlavně „finančáci“. Čím více lidí bylo v administrativě, tím menší byla kontrola a někdy naopak „větší buzerace“. Náplně formulářů k přiznání daně, byly každý rok jiné a v podstatě se v nich nevyznali ani samotní tvůrci. Nakonec drobní čeští podnikatelé houfně odpadli po zavedení DPH. Zároveň se zavedením  „těchto zmatků“, přišla pověstná česká vynalézavost a zrodil se tzv. „Švarc systém“, kdy si Benešovský podnikatel najal na práci stavební dělníky a řemeslníky s vlastními živnostenskými listy. Dodnes se nikomu tento systém nepodařilo zlikvidovat. K tomu se přidala „šedá ekonomika“. Polovina  finanční úhrady – mzdy (zdaněná částka), byla oficiální a druhá (nezdaněná) – platba „na dlaň“, neoficiální. Dodnes se to praktikuje ve všech sférách soukromého podnikání. Ještě se nenašel nikdo,  kdo by přelstil českou vynalézavost.

Se snadným získáním „živnostenského listu“ se rychle seznámili“naši vietnamští mravenečkové“ a zaplavili náš trh laciným textilem, obuví a koženým zbožím (ze začátku na jedno použití), , které připravilo o práci tisíce našich dělníků v tradičním textilním a obuvnickém průmyslu. Vlády naší země zůstávali k této problematice netečné. Dnes již nic nenapravíme, když na všech výrobcích zeje nápis „Made in China“.

Vraťme se do současnosti. Stále zde zůstává snadné získání „živnostenského listu“ (živnostenské registrace), hlavně ze strany cizinců, kteří pod záminkou podnikání, páchají trestnou činnost. Povím vám dva případy, které mají základ v povolení živnostenského podnikání.

První mně vyprávěl můj známý číšník, kterého přepadli s pistolí v ruce dva pachatelé v herně, kde pracoval a oloupili jej o 145.000,-Kč Zúčastnil se soudního přelíčení jako svědek a zůstal zde po celou dobu procesního jednání. Hlavou a organizátor tří členné party, byl občan našeho bývalého bratrského státu, který se doma nemohl uplatnit, protože měl pouze základní vzdělání bez vyučení. Měl však dar pohybovat se v pochybném prostředí. Jako cizinec získal náš  „živnostenský list“a stal se podnikatelem, protože splnil všechny podmínky podle zákona, jenom svoji pochybnou minulost zaštítil čestným prohlášením. Začal na svůj „živnosťák“ pracovat v různých funkcích na stavbách, až se vypracoval na funkci „stavbyvedoucího“, kde organizoval nábor pracovníků z Ukrajiny a ze Slovenska (od kterých vybíral desátky) a rozhodoval o jejich pracovním zařazení. Při tomto náboru do zaměstnání se seznámil s „dělníky“, kteří již měli na svědomí několik přepadení bank a heren, a sám s nimi zorganizoval další přepadení, protože peníze, které dosud vydělal, jemu nestačili na dvě milenky, které si vydržoval. Samozřejmě, že měl smůlu a celou partu nakonec policie dopadla. Jeho obhajoba u soudu byla, že je nevinný a řádně pracující podnikatel na „živnostenský list“!

U nás v domě bydlí krásná holčina, která chodila od svých patnácti let s černochem, dnes jí bude již devatenáct. Před půl rokem jí milého zavřeli, byla z toho úplně zničená a až nyní se svěřuje, jak to bylo. Nigerijec před několika roky překročil nelegálně naše hranice  a na nejbližší policejní stanici nahlásil, že jej v Česku někdo okradl o všechny jeho osobní věci, včetně dokladů a peněz. Dostal prozatímní průkazy, podporu a umístění v utečeneckém táboře.. Časem se seznámil s bezdomovkyní,  kterou si vzal za manželku a dostal souhlas k pobytu. Ihned si zařídil „živnostenský list“ a od „zákonné manželky „ odešel do Prahy, kde se seznámil s „naší“ holčinou, pronajal si byt a začal údajně podnikat ve vývozu ojetých motocyklů a náhradních dílů do Německa. Zavřeli ho, když chytili kurýra, který pro něj pašoval v útrobách (spolkl) 62 kontajnérků heroinu (šišek 2x4 cm). Pod rouškou podnikání na základě „živnostenského listu“, zásoboval dealery v Praze.

Jediné nejstarší řemeslo, které se od svého počátku lidstva provozuje, nepotřebuje živnostenský list jako „zástěrku“, protože nejžádanější je to,  co je  pod zástěrkou.