Během pěti roků jsem byl čtyřikrát operován na břišní kýlu. První tři operace prováděl „zkušený" docent po čtvrté to operovali - opravovali praktičtí chirurgové.
Dbalý „náhubkového zákona" neuvádím osoby ani místa. Prvně mně byl odoperován nádor na tlustém střevě a břišní kýla. Před rokem proběhla třetí operace břišní kýly, provedená vždy „zkušeným" docentem, který při odstraňování stehů, vzkázal do ambulance, že na to nemá čas a tak se tohoto zákroku ujal vedoucí lékař ambulance. Při prvním pohledu na operované břicho, mně oznámil, že nerad někomu kazí radost, ale „tu kýlu budete mít co nejdříve znovu. Skutečně, i při stálém nošení pasu, se tak stalo již čtvrtý měsíc po operaci. Vydržel jsem v tomto stavu rok, za občasných bolestí, ale za stálého nošení pasu ve dne v noci.Na poslední, čtvrtou operaci jsem nastoupil tento měsíc v nemocnici na jednom známém pražském náměstí. První překvapení mně čekalo při přijímání, když jsem dostal na ruku celuloidový pásek s vlastním jménem, číslem a kódem jako v samoobsluze,k trvalému nošení. Lůžková část chirurgie byla dočasně umístěna v druhém suterénu pavilonu P - katakomby přinejmenším vypadají stejně. Při ubytování na pokoji mně bylo řečeno, abych své šaty nechal na pokoji na věšáku, protože vestavěná skříň v předsíni je promočená z prasklého vodovodního potrubí, silně zapáchá ztuchlinou a je v opravě (skutečně dva dny několik hodin tloukl kladivem do zdi) Vlastní operace břišní kýly proběhla úspěšně, diskrétně mně bylo ovšem sděleno, že měli co dělat, aby předchozí chyby vůbec mohli odstranit!! První jídlo, druhý den po operaci „bujón", zakalená teplá voda s neurčitou chutí, to samé k večeři mně mé tělo po pozření po hodině s patřičnou razancí vrátilo. Další den při bližším studiu jídelníčku jsem zjistil, že v této kuchyni, která zásobuje celou zdejší oblast, se vaří v poledne dva druhy jídel, které se dávají do různých okének diet až po normál, pouze v nepatrných obměnách, ale zcela se specifickou chutí připravenou v podniku „Vitana". Má to výhodu, že nemusí být v kuchyni kuchaři. Následoval další „hluboký" zážitek. Vizity, jako všude , bývají po ránu, buď v malém nebo velkém obsazení, ale najednou se objevila před polednem, malá vizita ve složení, dvě sloužící sestry, vystrašená „staniční" a „načinčaná, namyšlená dáma" sršící připomínkami, letmo se seznámila s moji diagnózou, přikázala odstranit šaty z věšáku a umístit je do mokré skříně a vítězně odešla z pokoje. Na dotaz kdo to byl, jsem obdržel vyplašenou odpověď „vrchní sestra nemocnice". Řekl jsem si, nač tato dáma vlastně dohlíží?! V areálu nemocnice je celkový zákaz kouření, ale kam se podíváte, všude samý nedopalek cigaret, na vnitřní komunikaci, venkovních schodech, v parku kolem laviček a stolků a o venkovním všeobecném úklidu se dá hovořit jen když je silný vítr. Mezi námi, na pokojích to není o nic lepší, úklid provádějí pracovnice „z dovozu" a ty se vzhlédli v starých vojenských praktikách „co je mokré, to je čisté" a tak s jedním namočeným hadrem stačí uklidit pokoj, WC, koupelnu a předsíň. Voda v podobě rybníčku vydrží na podlaze nejméně půl hodiny. Zřejmě se tento stav, vrchní sestry netýká, ona to z té „výšky", nevidí!!?? „Perlička" na konec, když při plně obsazeném pokoji pacienty po chirurgickém zákroku, přišli údržbáři škrábat plíseň ze zdi v předsíni?! Obdivuji personál, jak v těchto podmínkách může pracovat.
Přesvědčil jsem se na vlastní oči a pocítil na vlastním těle, jaké jsou kvality dnešní zdravotní péče. Přirovnáme li tyto podmínky k vězeňství, tam by již dávno za této situace došlo ke vzpouře „muklů", ale pacient si to nemůže dovolit!!
