Zachraň mě, kdo můžeš

Stalo se, co se v životě stává, po šťastném krásném manželství, které nám závidělo několik generací, jsem se stal vdovcem. Ne však vlastní vinou, jak se tak v životě stává, odjel jsem na návštěvu k nejstarší dceři na nucenou (jako) porážku vepře a žena neznalá lesních plodů šla sbírat borůvky, ale běda oni již žádné nebyly. Nasbírala houby, které neznala, ale líbily se jí barvy a na to dojela, ve smaženici byla nějaká jedovatá a přivolaný lékař již neporadil, konstatoval jen exitus. Celej život jsem jí říkal, že krása není všechno, ale ona si hlavně potrpěla na zelenou.

Co vám mám povídat, v ten moment se mně zhroutil celej  život, ne že bych ho nemněl rád, ba naopak, ale já nic v domácnosti neuměl. Nebožka Žofka mě pomalu nosila snídani do postele a vařila jenom jídla, které jsem měl rád. Jednou mě nechala žehlit kapesníky, a když jsem propálil již třetí, s láskou mě odstrčila a poslala nakrmit slepice a abych to zrní náhodou nesplet dala mi plnou ošatku do ruky a nakázala, abych zpátky přines vejce. Jo práce v hospodářství mi šla, ale pověsit pleny jsem neuměl. Když už jsme u těch dětí, tak jsme si za mlada s nebožkou Žofkou vždycky přáli jenom jedno dítě, abychom se měli všichni dobře, jenže zůstalo jenom u přání, Vždy jako na potvoru selhala ochrana a my jich měly pět. Zaplať pán Bůh, všechny zdravé. Bylo to asi tím, že nebožka Žofka dobře vařila, nabídka nebyla bohatá, ale zdravá. Dokud byly děti malé  byla dost často krupicová kaše se skořicí, s nastrouhaným perníkem a o svátcích a někdy i o neděli, posypaná s kakaem. Občas dělala zeleninovou polévku, to naházela umytou zeleninu ze zahrádky do hrnce a v létě to vylepšila i okurkou a nechala povařit jen chvilku, aby dobře chrupala, samozřejmě že také solila. Nejraději dělala polévky z pytlíků. V začátcích moc velký výběr nebyl, hrachovka, selská bramboračka, do které strouhala syrové brambory. Sváteční byla gulášovka, kterou vylepšovala nakrájeným gothajem. Škoda, že děti odrostly, když  Vitana začala vařit za nás. Samozřejmě, že jsme poslední dobou měli bohatý jídelníček. Dnes je již všechno sušené v granulích (i pro psy a kočky).

Jenže já jsem celý život byl vychovanej u plotny, teda u sporáku na uhlí, kde jsem měl za úkol topit a hlídat hrnce, aby se voda nevyvařila. Chudák nebožka Žofka odešla a nic mě nenaučila a já zůstal bezprizorní, jako kůl v plotě.

Proto hledám touto cestou milou kuchařku přiměřeného věku a rozměrů, která by dosahovala kvalit moji nebožky Žofky. Rád se budu učit novým poznatkům z gastronomie.

Jsem stále čilý důchodce, který ještě nepoužívá Viagru, ale osvědčené kyselé rybičky

Povídka