Vždy se hledá vina u druhého!?

  Na návštěvě přítele jsme se dostali do debaty, kdo nese vinu za to, že již několik desítek let se nestýká se svými dětmi.

Budu vám vyprávět příběh rodiny, kterou znám několik desítek roků. Když bylo dětem jednomu  jedenáct a druhé čtyři roky, došlo mezi manželi k rozvodu pro neschopnost vést společnou výchovu dětí. Co otec zakazoval, matka povolila. Místo doby spánku po 19 hodině, nechala matka děti koukat na televizi ještě po 22 hodině, když kluk dostal trest, zákaz vycházky, za způsobené neštěstí ( málem ) na kole, matka trest prominula, prostě co bylo bílé, bylo podle matky černé a naopak. Pokoušeli se ještě, kvůli dětem žít pospolu, ale žena si kladla podmínku, pokud trvale, tak jedině když se znovu vezmou. Protože se nedohodli, podala si potajmu inzerát a po šestinedělní známosti se s dvěma dětmi vdala a odstěhovala se sto kilometrů od Prahy. A teď nastalo to co se v těchto případech v rodinách děje. Kluk, který měl svoje kamarády a tátu v Praze, nemohl za nikým  jet, protože jak mu říkali „táta začal pít a je samá ženská a na tebe nemá čas, víš přece, že ti všecko zakazoval a co bys tam dělal?". Tady máš nového tátu, co tě naučí hrát  „fotbal". Otec si zažádal o styk s dětmi a protinávrh zněl; jednou za měsíc na dvě hodiny na náměstí města, sto kilometrů od Prahy, za přítomnosti matky. Soud rozhodl, jednou za čtyři týdny dcera na dvoudenní víkend s otcem, syn se údajně otce zřekl. Po roce se nakonec otec s matkou shodli, že otec od návštěv opustí, protože návštěvy dcera těžce nesla, nechtěla se vracet k matce, nechtěla nikomu půjčovat hračky, které dostala a týden vždy trvalo, než se přiblížila k novému „otci".Roky běželi, pokud se dcera s otcem setkali, vždy to byl „táta, taťulda" do doby, než  finanční úřad nařídil zasílat částku výživného pouze ve výši určenou soudem ( otec byl v té době v invalidním důchodu s těžkou neurastenii) a ne vyšší než dosud. Úřad to zdůvodnil tím, že si ověřoval rodinný příjem matky, který byl nadprůměrný, protože měla úplnou rodinu a dělala ve vzorovém JZD. Reakce matky byla taková, že oznámila dceři, že jí táta okrádá, protože ji výživné spořila a navíc, že je v invaliditě, protože se mu nechce dělat. Reakce dcery byla, že když se náhodou s otcem sešli u prarodičů, neuznala za vhodné jej pozdravit. Podobně se choval při setkání syn, řekl „čau" a schoval se za noviny. Na svatbu syn svého otce nepozval, a že se dcera vdává se dozvěděl v bývalém bydlišti, kde rozdala „oznámení". Otec se ptal v domě, kde dříve bydleli, zda neznají důvod tohoto chování? Bývalá sousedka mu sdělila, že matka říká svým dětem, že kdyby nebylo otce, mohli dosud bydlet v Praze a za všechno  neštěstí nese vinu on (vzala si chorobně žárlivého muže).

Plynula doba, otec se pomalu ze své nemoci uzdravoval a začal úspěšně podnikat. Opět se po letech setkal u prarodičů se synem, snachou a dvěma malými dětmi. Syn suše pozdravil „čau", snacha mlčela a starší s dětí jej po chvíli  oslovilo „ pane pojďte si se mnou hrát". Zda to byli cizí děti nebo vnoučata se nedozvěděl!!?

Dnes spolu společně  (s otcem) sedíme u prostřeného stolu plného dobrot, v přítomnosti jeho milé ženy a z odstupem času přemýšlíme, kde se stala chyba?