Po delší době se umoudřilo počasí a teploměr se vyšplhal jenom na dvacet šest stupňů. V předchozích dnech jsme se doma odbývali jenom lehkým jídlem, abychom nezkazili vzduch, protože v tropech se nedalo větrat. V naši kuchyni jsem vrchním kuchařem, fickou i sluhou. Proč by ne, když mě to baví, ale zrovna dnes jsem dostal chuť v klidu a pohodě se najíst a být obsloužen. Co by důchodce jsem na jídle doma čtrnáct dnů šetřil, abych si to mohl se ženou dovolit.
V našem venkovském domečku žijeme jenom přes léto a do místní restaurace, kde velmi dobře vaří, jdeme tak dvakrát za sezonu, letos prvně. Vešli jsme dovnitř a něco se mně hned nezdálo, jo přidaných pár stolů, polstrované lavice, které ještě do nedávna svítily svou barevnosti, byly černé a skoro mastné od špíny Nebylo divu, chlapi v ušpiněných montérkách neseděli na holých dřevěných lavicích, ale náramně se tetelili na „polštářích“, prý se nenechají diskriminovat. Opatrně jsme si sedli k jedinému prázdnému stolu a chtěli jsme si přečíst připravený jídelníček. Jaké bylo naše překvapení, že v pravé poledne byly skoro všechny nabídky vyškrtané. Rozhlíželi jsme se po obsluze, ale ta kouřila mezi dveřmi u kuchyně a byla s mobilem v zábavném rozhovoru. Nebylo ani možné na ni zavolat, protože z reproduktorů zněly zahraniční šlágry, které přehlušovaly i hlučně se bavící hosty.
Koukli jsme se ženou na sebe, zvedli se a odešli z lokálu, aniž by se nás někdo půl hodiny všiml. Je pravé poledne, tak snad se někde najíme. Dostali jsme typ na restauraci Pod zámkem, která je stylově zařízená a finančně náročnější na zákazníky. Vklouzli jsme dovnitř a usadili se jak milenci v koutku. Na vedlejší stěně byla zavěšená velká obrazovka, na které vzdychali krásou obdaření milenci a za výčepem byl shromážděn veškerý personál včetně kuchaře a jeho pomocnice. Zavlhlé oči nás delší dobu neviděly a tak jsme se, se vší tichosti odplížili.
Naše poslední záchrana byla vzdálená domácí restaurace u Naší babičky. Skoro jsme se tam doplazili, ale stálo to za to. Přisedli jsme k starším manželům a ti nás ihned přivítali slovy,“to jste udělali dobře, že jste obětovali cestu až sem, doma tak dobře neuvaříte a personál, což je jedna rodina, se k vám chová, jak byste přišli k nim domu na návštěvu. Nic není kupované, všechno domácí produkce. Kuřata, králíky, a někdy i vepřové kupované od místních., zelenina z vlastní zahrady. Hudba tady neřve jako jinde v hospodě, ale v sobotu večer zde hraje pan učitel na harmoniku k poslechu a to je opravdový balzám na duši. K tomu topinky podle „babičky“. Ještě jednou přijďte a přestanete doma vařit.
Samozřejmě jsme odcházeli náramně spokojeni, jídlo jak od naší babičky, přístup obsluhujících jako k domácí návštěvě a navíc pozornost majitelů, domácí štrúdl
