Po konzultaci s „manželskou poradnou“, podal žádost o rozvod manželství. I přes to, že měl dvě nezletilé děti, žádosti bylo vyhověno a jednání probíhalo pouze půl hodiny, kdy stačila soudkyně určit výši alimentů a další formality, Tak byl jejich případ přesvědčivý
Po jednání ona přijmula nabídku na posezení u kávy v nedalekém bistru, kde již bývalý manžel jí navrhl pokračování ve společném soužití hlavně kvůli dětem za přeepokladu společné výchovy a ne jak se stávalo doposud. Matka společné dohody ohledně výchovy dětí neplnila, což bal hlavní důvod rozvodu. Po chvilkovém váhání souhlasila s podmínkou, že se znovu stanou manželé, jinak to nepřipadá v úvahu, „já chci být vdaná“. Manžel ji znovu připomněl, že mají dvě děti, které potřebují rodiče a vůbec ještě nerozumí tomu, jestli jsou nebo nejsou rozvedeni, hlavně potřebují lásku a teplo domova. „Když si mě zpátky nevezmeš, tak já ti dokážu, že si mně vezme chlap i s dvěma dětmi“.
Po měsíci od rozvodu, zastaví manžela sousedka a opatrně se ptá „co se u vás stalo? … „proč“ …“no že vaší holčičku vozí na kočárku nějaký cizí strejda“ … Paní to je jednoduché, my dva jsme rozvedený a žena se chce znovu vdát, takže vám děkuji za upozornění, ale to je její záležitost“. Uplynuli asi čtyři dni a u bytu, ve večerních hodinách někdo dlouze zazvonil.
Muž šel otevřít a ve dveřích se objevil urostlý chlap a předkládá odznak kriminální policie a hledá manželku. „Pojďte dál, žena ukládá dcerku do postýlky, pardon, bývalá žena my jsme se rozvedli“. Muž se usmál a poznamenal, „o to to bude jednoduší“. Přišla paní z pokoje, muž z kriminálky se představil a předložil jí fotku k nahlédnutí a optal se, jestli toho může, zná „ano to je Toník co si mně bude brát, je hrozně hodnej a připravuje naši svatbu, dala jsem mu pro začátek deset tisíc“. Kriminalista zajásal, „tak tohle už mu konečně neprojde, víte paní kdo to je?, Antonín K. sňatkový podvodník, který byl již za tuto činnost čtyřikrát trestaný, ale ještě ani jednou neseděl, tentokrát si to již jistě natvrdo odsedí. Paní zítra dopoledne k nám přijďte sepsat protokol“. Po odchodu úřední osoby, přistoupil bývalý manžel k ženě a znovu ji navrhl, kvůli dětem soužití. Souhlasila s tím, že to zkusí půl roku, ale podmínkou je potom sňatek.
Uběhlo půl roku, žena opět vychovávala děti po svém, povolila jim vše, co by děti dělat neměli, mužovi stále připomínala, že jsou rozvedeni a nakonec mu oznámila, že má novou známost přes inzerát, ten si ji stoprocentně vezme. Bývalý muž se náhodou dozvěděl skutečnost, že dotyčný si „každou vzal“, ale jenom do postele a tak na to upozornil bývalou ženu.“Ten tvůj nový stoprocentní mužský si tě nikdy nevezme, protože mu překážejí tvoje děti a navíc každou u sebe nechá „ohřívat“ tak devět měsíců. Samozřejmě, že žena jej ujišťovala o opaku. Blížili se vánoce, malá tříletá dcerka na tátovi „vysela“ jak to tak bývá a desetiletý kluk dělal, že se ho nic netýká a víc se tulil k mámě, protože ta všechny stížnosti na tátu sdělovala jemu.
Den před štědrým dnem navečer, přicházel bývalý muž domu a mezi dveřmi potkal ženu nesoucí dvě tašky a obě děti nesoucí střídavě v květináči kvetoucí brambořík … „na stole máš ode mne vzkaz a tak se tady měj“ … muž se zmohl na otázku … „ty nebudeš na Štědrý den s dětmi doma, jako každý rok“ a mezitím se k tátovým nohám přitulila malá holka a prosila „táto pojeď k strejdovi s námi“ muž se zmohl vůči ženě jenom na slovní odpor „to myslíš vážně?,“ od bývalé ženy uslyšel jen „prosím tě nebraň mě v mém štěstí, jedu k budoucímu manželovi“.
Druhý den dal zoufalý „táta“ pod opuštěný vánoční stromeček dárky určené pro děti a čekal na Štědrý večer. K večeři si udělal obloženou housku a začal přemýšlet proč a pro koho žije.
V hlavě se mu honili samé záporné myšlenky, cítil se na světě hrozně zbytečný, opuštěný,
zrazený a moc mu chyběla malá tříletá dcera a její mazlivé „můj táto, taťuldo můj jediný tatínku!“. Aby zahnal zmáhající se smutek, pustil televizní štědrovečerní pořad, film „Páté kolo u vozu“. Při scéně, kdy babička medituje nad svým osudem, se mu najednou zhroutil svět; „Ne já jsem na tomto světě zbytečnej, vánoční stromeček bez dětské radosti, to se nedá vydržet. Proč tu jsem?“ Šel k plynovému sporáku pustit si plyn. V poslední chvíli si uvědomil, že by to měl někomu sdělit a udělal krok stranou, kde byl telefonní přístroj, vytočil „linku důvěry“, kam již jednou v zoufalství volal. Po hodinovém hovoru se trochu zklidnil a slíbil, „že určitě dcera za to stojí, aby pro ní žil“
Jeho sobecká žena nakonec docílila svého. Samozřejmě, že si jí ten osudový nevzal, ale aby bývalý manžel neměl radost, že měl pravdu, začala na soboty a neděle jezdit do rodné vesnice pomáhat kamarádce s opravou domku. Tam se seznámila s řemeslníkem a po známosti tří sobot a nedělí, se čtvrtou sobotu vzali.
Od té doby uběhlo mnoho let a Vánočních svátků, ale nikdy pro něj již nebyly šťastné a veselé.
