v srpnu 68 , když do Prahy vtrhli „osvoboditelé“. Hned po ránu odjížděli i zahraniční turisté, kteří se přišli podívat na zázrak „socializmu s lidskou tváří.“
Než se ostatní lidé probrali z šoku, lepší holky, většinou
ovládající alespoň tři světové jazyky , které dělaly cizincům společnost
s kompletním servisem, okamžitě odcestovaly z Prahy za svými
ctiteli, kteří jim již dříve nabídli manželství. Do zahraničí
zmizely i holky za lepším výdělkem, Na jejich místa nastoupily holky z
ulice, prostě obyčejné ku… . My taxikáři jsme byli smutní,
utekla nám krásná „rita“.
Po roce se však z „nóbl“ holek vrátila Anita, byla v Anglii, a přijela co&nbs p;
by milionářka ověšená zlatem. Měla milence z horních vrstev
společnosti, ale stýskalo se jí po Praze.
Stanoviště taxíku jsme měli v Dejvicích na kulaťáku a vždy kolem
půlnoci, když přijížděla tramvaj od centa, vystoupila Anita a
nechala se odvézt do Suchdola. Žila jiným životem než ostatní holky.
Nechala se unášet na obláčcích slávy. Nechtělo se již pracovat,
peníze a zlato rychle mizelo. Anita také, jak to v pohádkách
bývá, zemřela zapomenutá a v chudobě.
Ztracená
Již cítím jak přichází moje stáří
Nemohu lhát, vepsáno je v tváři
Vráskami jenž psali noci probdělé
Byla jsem mladá a muži byli andělé
Co létali ve víru alkoholu
Okřídleny touhou u barového stolu
Získat mé tělo k milování
Odlétli černí za svítání
Zapsáni navždy v mojí tváři
Vráskou novou jak list v kalendáři
Sčítající dny mého života
Nééé, braň se mé tělo chci ještě žít
I když sešlá jsem lásku svou chci mít
Co dotekem prstů rozezvučí k touze tělo
Aby na své těžké noci zapomnělo
Na všechny hříchy a ponížení
Chci v obětí prožít zapomění
Chci zanechat v srdci touhu věčnou
Anděli bez křídel touhu nekonečnou
Chci něžný pohled jak od své mámy
Chci žít na konci světa pod horami
Odpusťte přání ženy ztracené
Pomozte mladé stařeně
