Škoda rány, která padne vedle.

  Výchova dětí začíná a končí vždy v rodině.

Jsem z generace, kdy v rodinách bylo normální  mít tři děti. Nikdy se nestalo, že by si někdo šel stěžovat úřadům, že sousedé „vyprášili kožich" některému ze svých dětí, protože neposlouchali rodiče. Když jsem sám někdy dostal přes prdel, určitě to nebylo bezdůvodně, rodiče trestali jedině když nás museli usměrnit v našem chování. Ano chování, protože dříve bylo samozřejmostí, že mladší zdravil staršího a projevoval mu úctu, na veřejnosti pouštěl sednout vždy staršího, ve veřejných místnostech se sundávala pokrývka hlavy (restaurace, kino, úřad atp), na veřejnosti se udržovala morálka ( nemluvím o souloži, ale i drobná intimnost patřila do soukromí). Hulákání a urážení okolních lidí neexistovalo a také vulgární výrazy  si žádné dítě nedovolilo!!?  Bylo samozřejmostí, že učitelé k trestání žáků používali rákosku nebo pravítka. Pokud z nás byl někdo trestán, tak musel vědět za co a učitel se ho obvykle na to zeptal. Určitě jsme si doma  na pana učitele (učitelku)  nestěžovali, protože by jsme bez ptaní  dostali znovu. Učitelé se vždy ctili.

Tyhle nešváry, které se dneska dějí, začali někde za socializmu, kdy se žádalo na žákovi, aby svému učiteli tykal a říkal mu  „soudruhu". A vyvrcholení jsem zažil, když televize odvysílala reportáž s maminkou, která u svého prvňáčka obhajovala mobilní telefon, protože co kdyby pan učitel/ka synáčkovi ubližoval, jak by pak mohl zavolat maminku, aby jej šla chránit!!?

Držme se starých osvědčených praktik při výchově dětí, ale hlavně začněme sami u sebe a to v rodině.