Začal jsem se hrabat v starých fotkách a při pozornějším prohlížení jsem si říkal, že to co vidím není snad vůbec pravda. Doba první republiky, protektorát a po 2 světové válce.
Barrandovské terasy v době, kdy zde hrával orchestr R.A. Dvorského k tanci i poslechu a zároveň to bylo výletní místo Pražanů, dodnes by jste lepší nenašli /škoda, že chátrá/. Terasy mohl navštívit každý kdo byl společensky obleče. V pozdních večerních hodinách se otvíral noční podnik TRILOBIT-bar. K filmovým atelierům patřili i tenisové kurty u Vltavy 20
Tento snímek je z roku 1951. Stáli jsme v cestě budované železniční tratě k mostu „INTELIGENCE“. Do tohoto dřevěného domku, který měl v té době pouze dvě místnosti, jsme se nastěhovali v roce 1946. Když se dnes na to koukám, pořád si neumím představit jak jsme se tam vešli, dva dospělí čtyři děti. Vodovod v zimě v létě venku před domem – je vidět na snímku. Kadibudka až na koci stavení, toaleťák nebyl pouze novinový papír. Jednou za týden jsme se koupali v kuchyni v neckách, v jedné vodě všichni, první měl přednost nejmladší. Prádlo se vyvářelo v kotli na dvorku a pralo se v neckách. Žehličky se hřáli na kuchyňském sporáku Později otec přistavěl zepředu prodejnu květin, vzadu jednu obytnou místnost a garáž. Venku velký skleník K tomu jeden hektar zahradnictví. Na potravinové lístky ani boděnky nebyl nárok, protože matka byla „živnostnice“. Nakonec půl zahrady sebrala dráha a druhou půlku Komunál Znovu se skláním k hluboké pokloně a poděkování rodičům a dodnes nemohu pochopit jak všechno zvládli
