Paroubek v historii ČSSD našel budoucnost!

  V ČSSD bylo vždy několik proudů, které spolu soupeřili o moc a politický směr. Občas se našel silnější jedinec, který dokázal na krátkou dobu vládnout všem nebo změnit politický směr.

V ČSSD bylo vždy silné levičácké hnutí. V květnu 1921 se od sociálně demokratické strany odtrhla levičácká  frakce a založila  samostatnou Komunistickou stranu.      V roce 1938  se ČSSD chtěla stát evropskou a přejmenovala se na „Národní stranu práce", s příchodem Němců se rozpustila.

Po roce 1945 ztratila v dělnické třídě své příznivce, kteří uvěřili propagandě KSČ „o rovnosti pro všechny" a zbytek sympatii ztratila svoji horlivostí, při zestátňování průmyslu, bank, velkoobchodů a stali se radikálnějšími než komunisté, což  se odrazilo ve volbách v roce 1946, kdy tato strana dostala pouze 370.000 hlasů, což nestačilo ani na jeden mandát. Navíc se o moc ve straně tahali dva proudy, kdy nakonec zvítězila za pomoci KSČ, frakce Zdenka Firlingera, který za cenu posílení své pozice  sloučil 27.6.1948  Československou stranu sociálně demokratickou s Komunistickou stranou!

V letech 1948 - 1990 nebylo o straně sociálních demokratů vůbec slyšet v podstatě až do  XXVI sjezdu, konaného době 26-28.2.1993. Další z mrtvých stání  ČSSD máme již všichni v povědomí počínajíce předsedou Zemanem a konče Paroubkem.

Historie se začíná opakovat, předseda Jiří Paroubek myslí pouze na svůj osobní prospěch  (jako Zdenek Firlinger), obklopuje se lidmi stejného zrna a myšlení a provádí sesazení vlády za vydatné podpory komunistů, které se dá v malém přirovnat „k puči 1948". Prosazuje rozpuštění parlamentu a nové volby, které podle průzkumu veřejnosti by měla vyhrát ČSSD s nejméně 35% hlasů, a Komunisté by získali 16% hlasů. Nejlepší cesta k opakování historie. Pro upevnění suverénní moci, sloučí se po volbách KSČ s ČSSD a tím zanikne „zločinecká strana". Jiří Paroubek se stane vytouženým předsedou vlády a s „novými straníky" vytvoří většinovou vládu, podporovanou příznivci z řad bývalých členů KSČ t. č. sloužících v opozičních stranách.

Nechci Jiřímu Paroubkovi sahat do svědomí, ale určitě se v jeho „sexi mozku", něco podobného rodí, vždyť kdyby se mu tento tah povedl, měli by jsme zde  „vládu ČSSD na věčné časy"!