Pro dnešní lékaře není důležité zdraví, ale co za to, z čehož vzniká neosobní a někdy až arogantní přístup k lidem. Ve srovnání s minulostí, kdy ještě existovali rodinný lékaři a věda s technikou ještě nebyla na takové výši jako dnes, bylo vždy na prvním místě zdraví člověka a potom teprve „kapitál". Zvláště u praktických lékařů. Dnes je to obráceně!!
Vyrůstal jsem na pražské periferii, kde provozovali svojí lékařskou praxi starší manželé v rodinné vile, kde měl každý z nich svoji ordinaci, na svoji dobu maximálně vybavenou, včetně RTG. Naše rodina chodila k paní doktorce a můj první bližší kontakt s ní byl, když mně v mých třech letech odoperovala ambulantně uzliny na krku (to vím z vyprávění). V následných letech, kdy jsem prodělal všechny dětské nemoci a to ještě byl běžný černý kašel, neštovice, spála a další, neexistovalo, aby určila špatnou diagnosu a vždy dokázala každou nemoc vyléčit (to ještě nebyli antibiotika). Postupem času se naše rodina rozrostla, takže ještě za války jsme byli čtyři děti a dva dospělí a samozřejmě k tomu nemoci a naše rodinná paní doktorka, která vždy ochotně přišla k nemocnému v kteroukoliv denní i noční dobu.
Naše matka, nás děti porodila všechny doma, kde nebyl elektrický proud, za asistence „porodní báby" a nikdy nebyli žádné komplikace při porodu ani u nás a ani jinde v okolí kde se dříve běžně rodilo doma!
Po nástupu komunistů k moci, nastala kolektivizace zdravotnictví, ordinace lékařů přestaly být soukromé, protože „rodinný lékař" byl buržoazní přežitek a tak nastala nová péče o pracující na ideologickém základě, kdy přednost při ošetření u lékaře, dostával úderník, zlepšovatel, „stachanovec" nebo člen brigády socialistické práce. Vytvořili se tzv. obvodní lékaři, většinou loajální k režimu. Lékaři, kteří měli letité zkušenosti a dokázali skutečně léčit, označili komunisté za nositele „"buržoazních manýrů" a odsunuli je na umístěnky do pohraničních měst. Tam někde v té době začala devastace našeho zdravotnictví a změnili se hodnoty v péči o člověka. Na studie mediciny se dostal jen ten, kdo měl dobrý třídní původ (dělnický nebo rodiče členy KSČ) a ta samá kriteria byla u dostudovaných mediků - lékařů při umísťování do praxe.
A jak vypadala skutečnost (dodnes)? Na začátku sedmdesátých let jsem sloužil jako řidič na poliklinice na okraji Prahy a mimo jinou službu, jsem byl k ruce obvodním lékařům při návštěvách nemocných. Vzal si mně na návštěvy mladý „aktivní" lékař, bylo horké léto a jeli jsme na Starý Břevnov, zastavíme u prvního domku, vylezl jsem z rozpáleného auta a protože pan doktor byl dost hlučný, okna dokořán otevřená, co neslyším, stará babka důchodkyně povídá „jžíšmarjá, pane doktore co tu děláte?, „ale matko, přijel jsem se na vás podívat jak vám slouží zdraví" , to ste hodnej pane doktor, jak vidíte pořád to de, ale já vám musím ......, chvíli pauza a pak se ozvalo „ Pán Bůh zaplať matko, to nemuselo bejt". Takto podobně se to opakovalo ještě u pěti důchodců, kteří ten den pobírali důchod. Když jsem se na pana „doktora" ptal kolegů, říkali, že termíny výplaty důchodců má v „malíčku" a návštěvy v té době jsou jeho koníčkem.
Poslední dobou se hodně povídá o pochybení doktorů, při určování diagnosy. Třeba, kdy při bolestech v zádech označí potíže, bez důkladného vyšetření, za banální nachlazení a taky tak jej léčí a když se později zjistí nemocné srdce nebo rakovina je již pozdě. Na západě by mu zakázali praxi a ještě by jej stihl trest. U nás jsou nedotknutelní!
Před pěti lety mně při předoperačním vyšetření kýli našli nádor na tlustém střevě. S úspěchem mě kolektiv chirurgů vedený panem docentem, nádor odoperoval bez následků, naštěstí byl zapouzdřen. Vloni v únoru mně pan docent, od té doby již po třetí, provedl operaci břišní kýli. Když mně jeho kolega odstraňoval „stehy", upozornil mně, že končí moje radost, protože, kýlu budu mít co nejdříve znovu. Jsem tři měsíce po operaci a operující chirurgové (ne pan docent), mně sdělili, že něco tak „sfušovaného" už dlouho nedávali dohromady. Pak věřte lidem, když říkají, že kýlu Vám odoperuje vrátný!
Věřím, že kdyby ještě žila naše rodinná paní doktorka a jiní podobní, nemohlo by k takovým omylům dojít, protože jim šlo v první řadě o zdraví člověka a ne o osobní prospěch!
