Nikdo na nás neposlal policajty ...

Skončily žně a chodilo se  na klásky - hlavičky  ulomených  obilovin. Když  se  dobytek  vyháněl  na  pastvu, rána  již  byla  chladná, v poledne  hřálo  do  obličeje   sluníčko  a na záda  foukal studený  vítr,  neklamné  znamení,  že  se  blíží  podzim.

Dozrávalo  ovoce  a  my  kluci  jsme  samozřejmě  chodili  na  „drbes“,  někdy  jsme  nepohrdli  ani zeleninou.  Snažili jsme se nenadělat nějakou škodu. Moc  jsme  toho  neodnesli,  jen  tolik  co  se  vešlo  za  košili. Horší  to  bylo,  když  se  šlo  na  ořechy,  které  byly  ještě  ve  slupce  a  při  jejím odstraňování  zůstaly   prsty  skoro  černé  a  nedaly  se  umýt  ani  pískem.  Z plodů  kaštanů jsme  si  dělali  dýmky   a  snažili  se  kouřit  suché  kaštanové  listí.

Hra  s ohněm  byla  naše  nejmilejší.  I  když  jsme  byly  ještě  děti, nepomatuji se,  že  bysme  něco  podpálily,  nebo  aby  na nás někdo poslal  policajty, či  hasiče.  Majitelé  zahrad  pálili  shrabané listí  a  my  klucí  vypalovali  úvozy,  meze,  stráně  a  suchý  plevel a křoví. Nikdo  nám  nevyčítal,  že  zahubíme  vzácné  živočichy,  naopak  z jara  se objevila  zelená  tráva  a ne  plevel.  K přenášení  ohně  nám  posloužily &n bsp;proděravěné  plechovky,  ucha  z drátu a uvnitř  žhavé uhlíky ze dřeva.   Když  nebyl  velký  vítr,  stačila  fagule  -  dutý  otvor  větve  z bezinky se  naplnil  voskem a  zapálil jako  pochodeň. Pro vosk  se    chodilo na smetiště, vedle  zdi  hřbitova.

Samozřejmostí  bylo,  že každý  kluk  si  uměl  udělat  draka.  Stačilo  mít  špejle,  pergamenový  papír,  režnou  niť, barevný papír na  bábrlata ocasu, lepidlo, nebo  náhražku -  hladkou  mouku s vodou. Hlavní  bylo  pořádné  klubko  pevného provázku, na kterém se drak pošutěl.  Drak  byl  hotový  a  čekalo  se  jen  na  příznivý  vítr.

Unaveni po  celodenní  „dřině"  jsme  nosili  domů rodičům  kytice  z barevného  listí.

____________________________