Muž po šedesátce = dědek na odstřel. (bláboly)

Muž po padesátce je starý kanec, říkali naše babičky a to ani nevěděly, že chlapovi se vrací druhé mládí a s ním druhá míza. Běda, když nevyužije toto bujaré období a zůstane na stará kolena sám  

Jo padesátník, ten se má, přijde druhá míza a dochází k životním rozhodnutím. Většinou děti dorostli, finančně zajištěné, zakládající nová rodinná hnízda a doma má ženu těšící se na vnoučata, nebo z vnoučat a svého dříve milovaného, obletovaného druha, odstaví na vedlejší kolej, protože splnil to, po čem toužila – množení. Zralí a zkušený padesátník ví, že zbořit a poničit rodinné hnízdo, které si s milovanou budovali k obrazu svému, je nejhorší řešení z nejhorších. Proto jako správný silný samec hledá vyzrálé samičky k páření, u kterých docílí sebeuspokojení a pocit sebevědomí. Zachová domov a zázemí k plnohodnotnému životu.

Jo padesátník, ten se má, přijde druhá míza a dostaví se něco, co lid nazývá, zbláznili se mu hormony. Ta první míza mu zmizela nebo zaschla. Hned při prvním vzplanutí chtíče, po tetřevím tokání a svatebních tanečkách zjistí, že si přivedl do „zlaté klece“ exkluzivní ženu, ale její předci byli zřejmě Eskymáci. S trpkým pocitem zklamání vydrží do druhé mízy a při splašení hormonu se s představou mladého siláka, vrhá do náruče dvacítky – zlatokopky, která mu slibuje porodit pět dětí

Jo vybíravý padesátník, ten se má, přijde druhá míza a on dodnes svobodný pán, který stále v životě vybíral své partnerky, až mu život lehce vepsal v tváři vrásky a stříbrné vlasy z něj udělali neodolatelného světáka. On dobře ví, že druhá míza je jeho poslední a aby jí dostatečně zhodnotil, stal se z něj lovec žen.

Když na chlapy přijde druhá míza, dochází k životním karambolům, někdy jsou směšné a někdy k pláči a žel v tomto věku mezi padesátkou a šedesátkou, dochází k náhlým úmrtím. Následky a skutečnost v jaké se ti rozvedení a ovdovělí ocitli, si každý z nich uvědomí, až když se ocitnou v důchodu. Většinou mají všechno, žijí však životem, který časem ztrácí smysl, protože jsou sami se svou samotou, něco prázdného, s čím se v životě nesetkali.

A přichází touha, pro muže i ženy, začít znovu žít, vždyť není ještě pozdě. Děti stejně nám již nerozumí a nemají na nás čas. Jsme plni energie, zažitých návyku (zlozvyku), najednou se cítíme schopnými cyklisty, i když jsme se za celý život naučili akorát udržet rovnováhu a najeli celkem pět kilometrů, milujeme přírodu, ale ve skutečnosti jen když rostou houby a někdo nás odveze do lesa nebo grilování na zahrádce.

Ano, sebrali jsme odvahu a pro překonání samoty, hledáme někoho druhého, který je na tom stejně, pokud to myslíme upřímně.

Jenže tady začíná problém. Ženy po šedesátce, ať rozvedené nebo vdovy, si najednou uvědomují, že něco zameškali, o něco přišli, prožili jenom stereotyp a zkušené kamarádky říkaly …., v časopisech pro ženy píši …., v televizi je tolik romantické lásky, žádný princ, „realita“ v každé telenovele na roční pokračování.  Trochu tělového pudru, trochu více času stráveného před zrcadlem a ejhle zrodila se šmrncovní padesátka. „Zající“, ovládané druhou mízou, třeste se. Samozřejmě, že žena“co na to má“, si doslova mladé zajíčky pěstuje.

Běda mužům, kteří zůstali po šedesátce sami, tomuto zboží se mezi „zákaznicemi říká ležák“. Není o něj zájem, protože jsou to podle žen uprděný dědkové, vzdychající u televize při erotických scénách, stěžující si při tom na prostatu a trpící samomluvou. Hladící svůj „ležák“ promlouvajíc sami k sobě, „jo bejt tady šestnáctka, to bychom jim ukázali!!?