Krávy, byla moje životní slabost

Na  prázdniny jsem jezdil k sedlákovi pást krávy. Po dlouhých  dnech na pastvě jsem jim začal rozumět. To mně taky pomohlo, že jsem později poznal chování lidí ve stádu.

Čas ubíhal, roky přibývaly do zápočtového notýsku a životní 
zkušenosti se staly rádcem.  Při toulkách kolem šumavských pastvin mě 
jednou oslovila kráva,celý jsem zkoprněl, když jsem ji uslyšel.
Já vím, že mně  rozumíš a určitě si to nenecháš pro sebe.   Z jakého rodu 
jsem, sama nevím ale narodila jsem se na šumavských pláních, někdy zčátkem 
léta,  kdesi pod Boubínem. Milovala jsem  ten kraj, vůni  bylinek z posečených
luk  a šťavnatou  trávu na  pastvině.  Jako tele jsem se zamilovala, byl 
ze zvláštního plemene, dovezeného z Kanady. Chlubil se krásnou dlouhou 
černou srstí, která jej hřála i za největších mrazů,  no co vám mám povídat,
  byl to fešák.  Později jem zjistila, že to byl  v ů l.   Dneska 
mám dítě s tátou z lepší rodiny,  pradědeček  byl  obecní  bejk  a dědeček
se znal s insemenátorem...

A tak jsem si to nenechal pro sebe.