Konec hospod v Čechách ….

Chrámy  moudra, kamarádství, zaručených   zpráv  z  politiky i  z ložnic.   Stálé  osazenstvo  stolů.. Všichni  si  byli  rovni,  chvástalové,  somráci,  promovaní jinak  vážení  pánové,  poctivý  řemeslník,  nebo  uhlíř.

Dříve  ke  každé zahradní  restauraci  patřil  kuželník  a   pánský  vyasfaltovaný  žlábek  na  odvodnění  pánských  návštěvníků.  S dámskou  návštěvou  se  moc  nepočítalo.  Na  venkově se  chodilo  vykonat  potřebu  na  dvůr, kde byl  vyvezený  hnůj  z chléva. Hospody  sloužily k neodmyslitelnému  „mariáši", ale   také  „ferblu", nebo  plátnu".  Scházely se  zde  různé  spolky  a těch  tekrát  bylo

Hlavně  se  zde  odvíjel   společenský   život  podporovaný  dobrou  chutí točeného  piva,  To  bylo v době  kdy  pivo  mělo  říz  a  lidovou  cenu   podporovanou   rčením,  „která  vláda  zdraží  pivo,  do měsíce   padne".

Stalo  se  něco, co   nikdo   nečekal.   Na  prdel   padli  doma   „štamgasti“  a  učí  se  pít  lahváče, protože   na  točený  nemají.