Před dvaceti lety se všichni zaměstnanci na Národních výborech klepali o místo, protože se říkalo, že všechny komunisty vyházejí. V té době byli všichni hodní, vstřícní, dalo by se říci, že sloužili lidem. Nic se nestalo, vyhazov se nekonal a oni vyrostli na sebevědomí a prostoru. Pardon, stalo, již se nejmenují Národní výbor, ale Obecní úřad.
Tenkrát stačila rudá knížka „u srdce“ a prospěch byl zaručený. Na prvním místě byl OV KSČ a hned na druhém Národní výbor, oba představitelé moci proletariátu. Vzájemně se hlídali a k tomu jim sloužila řada kontrolních orgánů, ale ze všech byl nejúčinnější „Výbor lidové kontroly“. Řešili se drobné přestupky proti soužití, rozkrádání socialistického majetku, což byl v té době „největší zločin“ a ke korupci docházelo většinou jenom na bytovém nebo stavebním odboru, Bylo to veřejným tajemstvím, ale málo kdy se to dokázalo.
Doba a zákony se za dvacet let změnily. Zákonodárci, představitelé demokracie, povolili těm „malým“, malé krádeže, aby ti „velcí“ mohli krást ve velkém. A opět se ukázalo, jak je důležité mít stranickou knížku „u srdce“, ale ne rudou. Vždy jen v té barvě, která přinášela prospěch a beztrestnost. Kolik velkých malérů (tunelů, krádeží, zpronevěry, úplatků) za těch dvacet let vyšumělo. O kolik by tento stát byl bohatší, kdyby správně fungovala spravedlnost. O kolik by byl tento stát chudší o různé vypočítavé (vyčůrané) šizunky, skovávajíce se za stranické legitimace, kdyby policie, státní zástupci a soudy byli nestranní.
Po prvních letošních volbách, kdy lidé využili přece jen malou skulinku k tomu, aby „vykroužkovali“ neschopné a velkohubé, v bláhové představě, že dojde ke změně. Radovali se předčasně a krátce, jenom do voleb příštích.
K největšímu zklamání došlo v největším a nejvlivnějším regionu. V Praze opět obsadili „Národní výbory“ vypočítavý (vyčůraní) šizunkové, schovávajíce se za různobarevné stranické legitimace ovládající „spravedlnost“!
