Kdysi vesnice, ve které bylo skoro dvacet hospod v jedné ulici

Dnes jich zbylo pět a živoří. Vaření piva zde mělo tradici již v roce 1627, kdy začali čepovat Dominikáni první várku ve svém klášteře, dnes „Starém pivovaře“. V roce 1899 byl dán slavnostně do provozu  měšťanský pivovar pražských sládků, v periferní vesnici, zvoucí se Braník, ku Praze připojena v roce 1922 (viz Wikipedie).

Je to neuvěřitelné, ale vzhledem k tomu, že obyvatel Braníka nebylo mnoho, protože za ta staletí, o které se zmiňuje historie, byla nesčíslněkrát tato vesnice do základu vypálená, vydrancovaná a zruinovaná vojsky, která dobývala Prahu, bylo zde tolik hospod. Král Karel IV. zde na jižních svazích založil vinice a v rozsáhlém údolí zahrady, jejichž nájemci zásobovali Pražany zeleninou. Dále zde byli různí řemeslníci, voraři, rybáři a docházela sem za prací chasa přespolní. V době míru zde bída nikdy nebyla. Proto zde tak dobře prosperovalo řemeslo hostinské.

Ke konci devatenáctého století a na počátku dvacátého století byla vesnice velmi bohatá,  plná různých spolků, které se scházely v místních hostincích, tanečních sálech a restauracích, které převážně nabízely rybí speciality a dobrou náladu z Branického  piva, řízného jako křen. V každé větší hospodě hrála hlasitá muzika, buď v podobě orchestrionu, nebo „šramlu“. Jinde stačily dělnické varhany – heligonka, nebo pokud hudební provozovatel byl umělec, hrál na chromatiku.

Abyste nezabloudili, trochu vás seznámím s hostinským provozem na Branické ulici a přilehlých uličkách. Začnu směrem od Krče; Sokolovna,  u Sýkorů , u Kubrů, u Ryčlů (v Hotelu), u kohouta (u vrtule), u Kaňků,  u Přemysla, u Kotyšanů, Batalion, Starý pivovar, u Koruny, u Vondráků (u Staré kovárny), u Kotvy (dělnický dům), u Bláhů, Jezerka,  kousek odtud u řeky u Myslivce, na Mlýnku, v lomech u Moudrých, na rozhraní Bráníka a Dvorců, u Šimků. V ulici Na Mazalce směrem k branickému nádraží, u Bendů a na Kopečku. Další hostince mimo Branické ulice, hřiště ABC, Zemanka, Na Křížku.. Nemohu zapomenout na zájezdní hostinec, který nepatřil do katastru Braník, ale Hodkovičky  „U Černého koně“. Třetina hospod měla ještě posezení v létě na zahrádkách, pod kaštany.

Tak se žilo před sto lety v Braníku